Trutnov

Návrat do reprezentace nebo lyžařův konec? Ondřeje Horynu čeká sezona pravdy

Ondro, po tvém konci v reprezentačním áčku jsi dostal nabídku být v B-družstvu, ale odmítl jsi. Proč?Byla tam podmínka, že musím trénovat pod reprezentačním trenérem, což jsem nechtěl. Chtěl jsem změnu a přejít pod trutnovského trenéra Láďu Šlofara a Filipa Tomáše. Řekli mi, že pokud chci být v reprezentaci, tak nemůžu trénovat pod jiným trenérem. To byl hlavní důvod mého přestupu a chtění jít zpět do Trutnova. Proč ses vůbec chtěl vrátit?Chtěl jsem zkusit jinou cestu, protože jsem sedm let stagnoval. Nikam jsem se neposouval, tak jsem to chtěl prostě zkusit jinak. Odmítnout reprezentaci. Někdo by se mohl zamyslet nad tím, jestli to není krok zpět?Co zatím můžu říct, tak teď trénuji víc, víc mě to baví, podávám lepší výkony, nejsou na mě kladeny žádné výrazné nároky, co se týče závodů, takže žádný stres. Chování trenéra je také výrazně lepší, než tomu bylo doposud. Hlavně je aktivnější. Cítím větší chuť. Je na něm vidět, že i on chce, abych závodil dobře. V čem se změnila tvoje příprava?Systém skladby tréninků je úplně jiný, což by bylo asi na delší vysvětlování. Prostě s Láďou Šlofarem  se chodí víc běhů a kolečkové lyže začínají až později. Trénink je zaměřený hodně na sílu. Já jsem navíc ještě začal spolupracovat s kondičním trenérem Filipem Tomášem, takže mám o nějakých 100 hodin obecné síly víc. To je obrovský skok. Uvidíme, jak se to projeví na lyžích. A změna taky byla v tom, že jsem mohl trénovat v Trutnově, kde jsme udělali docela slušnou partu s Pavlem Vozkou, Martinem Švarcem, Matějem Opočenským a Ondřejem Dudkem. Myslím si, že všechny nás to posune výš. Filip Tomáš se loni podílel i na vzestupu Evy Vrabcové Nývltové. Jdete ve stejných šlépějích?To netuším. Nevím, co Eva trénuje. Předpokládám ale, že začátek nejde u lyžařů dělat extra jinak a je jedno, jestli je to holka nebo kluk. Myslím si, že je hlavně důležité, aby se člověk nejdřív sehrál s těmi cviky, které Filip dělá, zvykl si na stroje, na kterých se cvičí, a pak určitým způsobem začne nabírat hrubou sílu, kterou jsem mimochodem já předtím nikdy nenabíral, a pomalu ji převádí do rychlosti. V reprezentaci se nechodí do posilovny?Dřív, když jsem byl v áčku, tak jsem byl v posilovně jednou za měsíc.  Sice se relativně dost jezdila speciální síla na kolečkových lyžích - soupaže nebo bez holí, ale teď toho mám výrazně víc a myslím si, že je to ku prospěchu. V dnešní době je už lyžařský sport extrémně silový a dynamický. Pozoruješ na sobě, že ti takový trénink prospívá?Byl jsem z toho hodně překvapený, jak rychle jsem dokázal běhat. V jednu dobu, ne že bych byl těžký, ale měl jsem 77 kilo, jsem byl přesto schopný běžet do vrchu na Českém poháru nějakou tři čtvrtě minutu před Péťou Pechkem a kousek za Ondrou Fejfarem, který je náš nejlepší běžec do vrchu. Byl to jediný závod, který jsem nevyhrál. Ten běh mi opravdu šel a teď se ho budu snažit převést na lyže, což je nejdůležitější a občas problematická věc. Takovým mezistupněm jsou ještě kolečkové lyže. Na těch jsi letos potrénoval jak?Tady je to na trénování takové složitější, protože zde nemáme žádný extra profil. Buď jezdíme na kolečkové lyže na Pomezní boudy, což je ale stále jen mírně do kopce. Člověk tam nemá možnost nějakého střídavého tempa, aby ten profil byl nahoru dolu, jako jsou závodní tratě na lyžích. Anebo jezdíme do Dušníku, kde je sice super kolečková dráha, ale je to 65 kilometrů daleko, takže tam nejde jezdit tak často. Příští rok by se však v Trutnově na Housce měla vybudovat nová cyklostezka, takže tréninkové podmínky se tady zlepší. Na letním mistrovství republiky jsi obsadil šesté místo. Byl jsi s tímto výsledkem spokojený?Nebyl, ale s Láďou jsme se domluvili, že budeme hodně trénovat nehledě na tyto závody, takže to byl důsledek. V minulých sezonách jsem tam v uvozovkách exceloval a stejně mi to v zimě bylo k ničemu. Poprvé na sněhu ses letos objevil až na konci října při soustředění na Dachsteinu. Není to pozdě?Byl jsem rád, že jsem předtím na sněhu nebyl. V minulých sezonách jsem měl pocit, že na podzim ještě bylo potřeba dodělat takovou tu dynamiku a sílu, což nešlo, protože jsme hned jezdili na sníh. Na jednu stranu je to dobré, že člověk má kontakt a nevypadne z toho, ale na druhou stranu tím lyžováním ztrácí právě tu dynamiku a rychlost z běhu. Myslím, že tímto krokem, který Láďa docela prosazuje, jsme mohli udělat dobře. Jaké tedy bylo to tvoje první letošní lyžování?První dva dny nám napadlo přes metr sněhu a nahoře se nedalo lyžovat. Sotva jsme mohli vyjet autem od baráku, takže se to trochu posunulo. Potom se nám ale vyjasnilo, byla inverze, mínus pět stupňů a prašánek. To je pak úplně jiné lyžování, když je takové počasí. Šlo to samo, bavilo nás to a jezdili jsme docela pěkně. Měl jsem z toho dobrý pocit. Objemově jste najezdili kolik kilometrů?Denně okolo 50 - 60 kilometrů, ovšem každý den jsme neměli trénink nahoře na ledovci. Dvoufázově jsme tam šli čtyři dny. Když jsme ale nebyli nahoře, trénovali jsme dole v Ramsau - třeba výběhy sjezdovek 3 x 15 minut nebo imitační kolo s holemi. Vše to bylo zaměřené na sílu. Na ledovci se stejně takhle hned nedá jezdit rychle, protože člověk by se v té výšce zatavil. Je zajímavé, že jste tam byli bez trenéra. Neflákali jste to?Musím to zaťukat na stůl, že jsme to neflákali. Samozřejmě, že některým klukům se ráno nechtělo na rozcvičku, tak nešli. Já jsem byl pokaždé. Ale ta rozcvička je spíš taková dobrovolná. Trenér nám nechyběl, i když samozřejmě bych byl rád, kdyby tam byl a mohl nám říct něco k technice a celkově dohlížel na tréninky. Rozhodně jsme ale žádný trénink neošulili. Přidávali jsme si. Teď jste do Švédska odjeli také bez trenéra. Jinak to ani nejde, protože Láďa tady má velkou skupinu závodníků a dětí, které potřebuje trénovat. Řekl jsem pár klukům, jestli nechtějí jet na sever už dřív, a tak jsme vyrazili ve třech s Martinem Švarcem a Pavlem Vozkou. Do 23. listopadu budeme v Bruskvallarně, odkud se pak po závodech přemístíme k Trutnovákům, kteří už v té době budou v Idre. Jaký tréninkový plán máte na severu?Prvních deset dní se jedná o extrémní objemy, kolem 70 - 80 kilometrů denně, což znamená být šest sedm hodin na lyžích. Potom se to bude postupně převíjet v sílu, rychlost, přijdou na řadu opakované tréninky, ANPéčka a první závody, kdy už snad budeme trošku připravení. My však celou přípravu směřujeme k lednovému mistrovství republiky v Novém Městě na Moravě, které bude nominačním závodem na mistrovství světa. Tvůj letošní cíl?Ano. Chci se nominovat na mistrovství světa a co nejlépe tam uspět, abych byl schopný nějakým způsobem z tohoto sportu něco vyždímat. Jinými slovy, abych šel na nějaký plat. Pokud se mi to nepovede, není téměř žádná šance se tím pro mě živit a zbytek sezony bych dojel v laufařském týmu Lukáše Bauera, kde mě čekají dva až tři závody. Teď nemáš žádný lyžařský příjem?Ne, teď si všechno platím ze své kapsy. Co jsem si našetřil, teď utrácím. Když se nezadaří, může to být klidně moje poslední sezona. Je reálný tvůj návrat do reprezentačního A-družstva?Reálný je určitě, protože si myslím, že ti tři kluci, kteří tam jsou, nepodávali nějak extra výkony, aby mě vyštípali ven. Ale podmínili to věkem, že jsou mladí a je to kvůli olympiádě, což jim nemůžu mít za zlé. Mají trošku pravdu. Ale uvidíme, jak to půjde. Když budu jezdit o minutu líp jako oni, tak tam s nimi musím být také. Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz foto: archiv Ondřeje Horyny

Nahoru