Trutnov

Naštěstí jsme neztratili nervy, vykládá trutnovský mistr světa Michal Kopecký

Michale, nejdřív mi vysvětlete, jak jste se ještě v 28 letech mohl zúčastnit univerzitní akce. Vy stále ještě studujete? Naštěstí už jsem studium vloni dokončil. Studoval jsem Podnikohospodářskou fakultu na VŠE v Praze. Na univerzitních mistrovstvích můžou startovat hráči, kteří v daném roce oslavili nebo oslaví nejvýše 28. narozeniny. A zároveň buď stále studují nebo nejpozději v minulém roce úspěšně ukončili studium. Takže obě podmínky jsem měl splněny na hraně. Očekával jste, že byste letos na světovém šampionátu mohli dosáhnout na takový uspěch?Ano a ne. Měli jsme papírově silnou sestavu a čtyři kvalitní hráče. (František Králík, Kamil Žylka a Kopeckého partner Jakub Vojtík z Uherského Hradiště - pozn. red.) Mimo jiné právě dva hráči ze současného výběru získali na minulém mistrovství světa před dvěma lety stříbrné medaili a dva hráči získali loni bronz na univerzitním mistrovství Evropy. Bridž se však hraje ve dvojicích a letošní sestava byla trochu improvizovaná. Ačkoli jsme byli jedním z favoritů na medaili, nevěřil jsem příliš, že bychom mohli v turnaji i zvítězit. Jak vypadal průběh mistrovství z pohledu českého týmu?Turnaj probíhal pouze systémem round robin (každý s každým), nebylo žádné KO. Dobře jsme začali a do poloviny turnaje se drželi ve vedení. Pokud si jeden z párů náhodou vybral slabší chvilku, druhý pár ztráty většinou více než dohnal. Pak ale přišel zkrat proti slabému týmu a výrazná ztráta bodů, která nás odsunula na druhé místo průběžného pořadí, a jen díky zaváhání favorizovaného Polska jsme udrželi kontakt na první příčku. Naštěstí jsme neztratili nervy a díky několika dalším výhrám se drželi bok po boku s Polskem. Když pak Polsko ztratilo body v třetím zápase od konce, vypracovali jsme si malý náskok, který jsme se štěstím udrželi až do konce. Samozřejmě poslední zápasy byly hodně náročné psychicky, naštěstí jsme se nezalekli vítězství, jak se občas stává. V prvním jsme díky odevzdanému výkonu soupeře, kterému už o nic nešlo, získali téměř maximální počet bodů a do posledního zápasu nastupovali s tříbodovým náskokem. Pro srovnání remíza je 10:10, maximální výhra 20:0. My i Polsko jsme měli papírově slabé soupeře, takže šlo o to, kdo své soupeře porazí více. My s partnerem jsme sehráli velice dobrý zápas, bohužel našim partnerům se až tak nedařilo a získali jsme „pouhých“ 16 bodů. Naštěstí Polsko získalo jen 17,5 bodu a náskok jsme uhájili. Kam řadíte tento úspěch?Sám jsem za svou kariéru získal úspěchů už opravdu hodně, asi i cennějších po sportovní stránce. Je to ale poprvé, co ryze český tým získal zlaté medaile na mistrovství světa a myslím si, že z hlediska zviditelnění našeho malého sportu v očích veřejnosti jsme učinili zatím asi největší krok. V prosinci jsme pozváni spolu s dalšími úspěšnými sportovci na setkání s ministrem školství, mládeže a tělovýchovy. Jsem hrdý, že se nám to povedlo, ačkoli to bylo hodně těžké. Je to krásné zakončení mé úspěšné juniorské kariéry a ostatní kluky to jistě nakopne v cestě za budoucími úspěchy. V turnaji jste získal cenu za nejlepší zahrání turnaje. Mohl byste to nějak přiblížit?Těžko se to vysvětluje laikovi. Představte si, že jste ve městě A a potřebujete se dostat do města B. Z města A vede pouze jedna cesta a ta náhodou zrovna vede do města B, takže to nemůžete zkazit. Mně se ale povedlo soupeři vytvořit reálnou iluzi druhé cesty, najednou měl problém, musel se rozhodnout ze dvou variant a rozhodl se špatně. Krásné na tom bylo, že tato partie se odehrála jako předposlední ze 300 v turnaji a zisk na ní byl větší než konečný rozdíl 1,5 bodu. Bez ní bychom skončili druzí. Jaké jsou vaše další vyhlídky v bridži?Spíše než o budování bridžové kariéry se aktuálně snažím předat své zkušenosti mladší generaci. Jedna z oveček byla mým partnerem v Chorvatsku. Starám se o reprezentační výběr do dvaceti let jako nehrající kapitán a trenér. V minulosti jsem si vyzkoušel kariéru profesionálního bridžisty, ovšem před pár lety jsem začal pracovat a omezil výrazně aktivní účast na mezinárodních turnajích, spíše právě cestuji s mládeží. Neříkám, že do budoucna se to nemůže změnit, ale aktuálně mám jiné priority než rozšiřování sbírky medailí. Čím si vás vlastně bridž získal?Jsem od přírody nesmírně soutěživý kluk. Od té doby, co mě před čtrnácti lety k bridži přivedl tehdejší ředitel trutnovského gymnázia pan Jiří Vaněk, byly přede mnou stále nové a nové mety k překonávání - odpoutání se z posledního místa v klubovém turnaji, TOP100 v celostátním žebříčku, první medaile na juniorském turnaji, úspěchy na „dospělých“ celostátních turnajích, mezinárodní úspěchy a uznání, okamžik, kdy mi poprvé za bridž někdo zaplatil. Skvělé bylo, že s bridžem člověk procestoval kus světa za minimální náklady. Tomu všemu vděčím těm, kteří mě k bridži přivedli a naučili mě základy - z trutnovského klubu zejména pánové Vaněk, Ertner, Horáček, Picmaus a hlavně pak rodiče Jana a Tomáš Voborníkovi, kteří mě podporovali a tolerovali mi neustálé cestování po turnajích i přes ne zrovna vzorné studijní výsledky. Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz foto: archiv Michala Kopeckého

Nahoru