Trutnov

Muzeum má ve sbírce sekeru z mladší doby bronzové

Sekera pochází z katastru Žacléře. Nalezena byla v zalesněném svažitém terénu západně od města v hloubce 25-30 cm pod povrchem na kamenitém podloží. Rozměry tohoto poměrně masivního kusu s vějířovitě rozšířeným ostřím činily 19,7 krát 5,3 krát 3,9 cm. Sekera byla ve velmi dobrém stavu dochování, bez větších známek poškození, pouze povrch pokrývala homogenní a kompaktní vrstva zelené koroze a v týlu bylo menší porušení patrně způsobené již v době užívání. Obecně lze sekery charakterizovat jako multifunkční nástroje, jejichž účel se pohybuje v široké škále funkcí od pracovního nástroje až po zbraň. Na rozdíl od pozdějších železných seker však nebyly kovány, ale odlévány většinou do kamenných forem, tzv. kadlubů. Typologicky se jedná o sekeru se středovými laloky, které umožňovaly lepší upevnění v násadě, rámcově zařaditelnou do období střední až mladší doby bronzové. Vzhledem k vzdálenosti od tradičních sídelních oblastí, značné nadmořské výšce nálezu i tomu, že nebyla doprovázena jinými hmotnými předměty, můžeme usuzovat, že se jedná o ojedinělý nález, zařaditelný spíše do období mladší doby bronzové (1200-900 př. n. l.). Kulturně pak můžeme artefakt přiřadit kultuře lužických popelnicových polí, která v této době osidlovala mimo jiné rozsáhlou oblast severovýchodních Čech, severní část Moravy a Slezska. Širší region Trutnovska a zvláště pak oblast Žacléřska nepatří svojí geomorfologií mezi tradiční sídelní oblasti. O bližších okolnostech nálezu tak lze pouze spekulovat. Nicméně z analogií z jiných regionů můžeme usuzovat, že zdejší nález svědčí, buď o komunikační důležitosti zdejší oblasti, nebo o potenciálním vyhledávání nerostného bohatství, jakým byly především v době bronzové žádané měděné rudy. Nicméně lze říci, že region, dříve přijímaný za v pravěku téměř neosídlený, může z archeologického hlediska ještě velice překvapit. Ondřej TůmaMuzeum Podkrkonoší

Nahoru