Trutnov

Mladí už na pěstování nemyslí, tvrdí bývalý předseda zahrádkářské kolonie SAD

Čím vám učarovalo zahradničení? Můj otec se vyučil zahradníkem. Bydleli jsme v Trutnově na Kryblici, kde jsme měli zahrádku u baráku, pak ještě jednu velkou zahradu a byli jsme na nich zvyklí pracovat. Když jsem se oženil a nastěhovali jsme se do paneláku, začalo mně to chybět. Potřeboval jsem se odreagovat od zaměstnání, proto jsem začal zahradničit. Základ tedy máte v rodině. Jak dlouho se mu věnujete? Od roku 1983, je to už více než pětatřicet let. Co vás na tom baví? Takové drobné zahradničení, jako je plení, mě nikdy moc nebavilo. Ale něco na zahradě stavět, to je jiná. Zboural jsem původní chatu a postavil novou, vybudoval jsem skleník. Teď už zahradu ze zdravotních důvodů nemám. Když jsem ji ale měl, pěstoval jsem jablka, švestky, broskve, ze zeleniny mrkev, rajčata, papriky, okurky. Nemuseli jsme nic kupovat, byli jsme soběstační. V minulosti byla zahrádka nedílnou součástí obytných domů. Proč se jim lidé před rokem 1989 tolik věnovali? Tehdy obchody se zeleninou nebyly tak zásobované jako je tomu dnes. Každý si raději vypěstoval vlastní ovoce a zeleninu. Navíc, a to platí i dnes, si sice i zahrádkář v zimních měsících také něco koupí v obchodech, ale tu chuť a vůni, kterou má na zahrádce, tam nezíská. Jak byste charakterizoval komunitu zahrádkářů? Co jsou to za lidé? Většinou jsou to lidé, kteří se chtějí odpoutat od všedního života a přijít na jiné myšlenky, mezi které jsem patřil i já. Dříve zahrádkáři něco pěstovali, mluvili o tom spolu, scházeli se a vyměňovali si zkušenosti. Mám dojem, že v dnešní uspěchané době zahrádkaření trochu upadá. Nejsou proto zahrádkáři ohroženým druhem? Řekl bych, že ne. Stále jsou lidé, kteří chtějí něco pěstovat, hrabat se v hlíně, prostě je to baví. Mladí lidé mají o zahrádky nebo zahrady sice stále zájem, ale už nic moc pěstovat nechtějí, protože jsou zvyklí si všechno koupit v obchoďácích. Zahrada pro ně znamená relaxaci, kde tráví víkendy třeba u bazénu, něco grilují a podobně. Na pěstování něčeho už moc nemyslí. Bohužel se také trochu zhoršily mezilidské vztahy, jsou napjatější. Zahrádkářské kolonie s chatičkami byly kdysi také poměrně běžné. Jak je to v současné době? Je to podobné s tím rozdílem, že tenkrát se to nenazývalo chatička, ale zahradní domek na nářadí. Nesměl být podsklepený, mít komín. Dnes je to jinak a chatky jsou větší, mají sklepy, elektriku, vodu a mnoho lidí tam tráví celé léto. Vaše se jmenuje SAD Kryblice a vznikla v roce 1972. Co stálo u jejího zrodu? Už předtím tam byly zahrádkářská kolonie nad starou zástavbou paneláků. Začaly se tam ale stavět řadové domy a kolonie zanikla. Město náhradou za pozemky poskytlo původní sad, kam jsme jako kluci chodili na třešně. V tom prostoru vznikla nová kolonie. Jaké byly její začátky? Stálo to hodně úsilí a brigádnické práce, protože ten prostor má více než tři hektary a je tam přes 290 zahrádek. Naši předchůdci tam museli vybudovat vodovodní sítě, oplocení a podobně. Kolonie vznikla také proto, že pozemky neměly být využity k jiným účelům, například stavebním. Kolik lidí se na práci v kolonii podílelo? Tenkrát hodně a jsou pamětníci, kteří kolonii zakládali. Tehdy byl mezi lidmi velký elán pro tuto společnou věc. Vycházeli si vstříc, pomáhali, když to bylo potřeba, panovalo nadšení. Vidinou každého bylo, aby si něco vypěstoval, měl zásoby na zimu, byl v tomto směru soběstačný. Od jejího vzniku uplynula řada let. Jak se za ty roky proměnila? Na začátku tam bylo jen několik zahradních domků. Dnes se kolonie úplně změnila. Samozřejmě přibyly a zrenovovaly se chaty, loni jsme dost investovali do nových cest. Protože máme vlastní vodu, vybudoval se nový vodovodní řad, vyměnily se nádrže, provedla se elektrifikace. Více než polovina zahrádkářů má dnes zavedenou elektřinu. Jak funguje kolonie v současné době? Jaký je tam život? Je tam skutečně živo. Když začne hezké počasí, řada lidí se tam nastěhuje. Hlavně o víkendech je tam plno, skoro to vypadá jako vesnice. Kolik máte členů? V současné době 295. Jsou to spíše starší lidé, nebo jsou ve vašich řadách i mladší? Řekl bych, že zhruba dvě třetiny už tvoří mladší lidé, kteří zahrady převzali po svých předcích. To zní sice jako dobrá zpráva, ale s tím původním zahrádkařením to má společného jenom málo. Co se v kolonii na zahrádkách pěstuje? Je to hodně rozmanité. Hlavně starší zahrádkáři pěstují například švestky, jablka, rybíz, angrešt, ze zeleniny mrkev, petržel, ve sklenících pak rajčata, papriky, okurky a podobně. Obracejí se na vás lidé, že potřebují v zahradničení či pěstitelství poradit? Je to docela běžné. Potřebují třeba prostříhat stromy, děláme různé zahradní úpravy, radíme jim s postřiky, funguje to docela dobře. Jak často se scházíte a co řešíte? Jsme rozdělení na čtyři osady a každá má svůj vlastní výbor. Ty zastřešuje hlavní výbor, který řeší problémy v jednotlivých osadách. Pravidelně se scházíme každý měsíc a ze schůzí pořizujeme zápisy. Řešíme aktuální problémy, co je potřeba udělat a mluvíme také o mezilidských vztazích, které se bohužel i mezi zahrádkáři zhoršují. Účastníte se společných akcí? Bohužel to v tomto směru upadlo, bývalo to lepší. V minulosti se dělaly různé společné akce, dokonce taneční večery s hudbou, jednou za rok byla veřejná členská schůze, jezdilo se na zájezdy, o které dnes není absolutně zájem. Lidé se více uzavřeli do sebe, což je škoda. Je pro vás zahradničení vášeň? Byla, měl jsem to rád. Pět let jsem dělal předsedu kolonie, ale na schůzi 20. března letošního roku jsem předsednictví složil. Jak už jsem řekl, se zahradničením jsem ze zdravotních důvodů skončil a zahrádku jsem prodal. Jak vidíte budoucnost kolonie SAD na Kryblici? Kolonie bude určitě pokračovat dál, ale z pěstitelské se změní spíše na rekreační oblast. JOSEF VANĚK narozen 4. července 1953 v Trutnově vyučil se opravářem zemědělských strojů po vystudování střední školy zakotvil u policie je bezdětný vdovec zahrádkaření se věnuje od roku 1983 pět let byl předsedou kolonie SAD na Kryblici žije v Trutnově Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz Foto: Miloš Šálek            

Nahoru