Trutnov

Mistrovství světa za půl milionu s aplausem pro nakladače

Spadl vám kámen ze srdce, že máte mistrovství světa za sebou? Kámen mi spadl ze srdce, když padl poslední pokus a za celou dobu mistrovství se nikomu nic nestalo. Spočítali jsme to, že bylo 870 startů, když to vynásobíte třemi, je to přes dva a půl tisíce pokusů, což je velké nebezpečí, že se může stát cokoliv kdekoliv. Nějaká nešťastná náhoda, činka se vysmekne a je to hned. Naštěstí nakladači fungovali perfektně a dost věcí pochytali. Opravdu žádné zranění? Byly utržené mozoly, naštípnutá kůže a podobné věci, ale to k tomu sportu patří. Jeden závodník si asi vlastně natrhl biceps při mrtvole, ale to se nejelo ani do nemocnice. Stáhli jsme to a lékařka mu ruku ošetřila na místě. Jinak nic závažného, při tom množství závodníků jsme si opravdu oddychli. Libor Hurdálek. Kolik závodníků na mistrovství světa startovalo? Nakonec přes šest set, protože pár jich nepřijelo. Bylo i méně startů, než jsme původně očekávali, ale já už jsem si pak i říkal, že hurá za každého kdo nepřijel. Bylo toho fakt hodně, také pro závodníky by to bylo úmorné. Jaký byl průběh šampionátu? Proběhl bez zádrhelů? Šampionát proběhl výborně, protože celý tým kolem fungoval výborně včetně personálu v Národním domě. Večer pomohli, uklidili a ráno závodníci chodili do čistého. Ale hlavní dík patří nakladačům. Už mám nějaké závody za sebou, radši nebudu jmenovat, za den tam soutěžilo třeba 75 závodníků, začalo se ráno v devět a končilo o půl třetí v noci. My jsme začínali o půl deváté a v devět večer už jsem byl doma. Je to opravdu o nakladačích, jak rychle nakládají a jak se to celé zorganizuje. Neměli jsme žádné prodlevy, furt se jelo a závodníci se tomu podřídili. I pro ně to není příjemné, když měníte rytmus a musejí čekat. Je to jako běh. Důležité je si držet rytmus, jinak se brzy unavíte. Kolik lidí se podílelo na organizaci šampionátu? Asi padesát. Jaký byl rozpočet akce? Půl milionu korun. Není to laciná záležitost, ale na druhou to není ani tak drahé. Lidé nám vyšli vstříc, bez takového přístupu by to nešlo dělat. Třeba majitelé objektu nám dali slevu na pronájem. Finanční podporu jsme získali většinou od místních firem.  Vezměte si, že jen medaile a poháry stály 150 tisíc. Co se týká výkonů závodníků, jak dopadlo mistrovství světa v tomto měřítku? Padlo hodně rekordů, a to hlavně proto, že se jednalo o nejpočetnější mistrovství světa v historii. Startovali u nás závodníci, kteří v životě na mistrovství světa nebyli - Iránci, Mongolové, Ázerbájdžánci… Ti přivezli výborné týmy. Co nám pak závodníci říkali, důvod rekordů byl i ten, že byli výborní nakladači. Máte-li výborné nakladače a cítíte za zády jistotu, tak si naložíte klidně o dvacet kilo víc. Není příjemné, když za vámi nestojí dobrý partner. To pro vás může být hodně nebezpečné a ten závodník si to neriskne. Tady říkalo opravdu hodně lidí, že díky nakladačům mohou přikládat a zkoušet rekordy. Jaké zajímavé výkony byly v Trutnově k vidění? Zaznamenali jsme opravdu super výkony. Íránec Motjtaby udělal 500 kilo ve dřepu, což je jeden z nejlepších výkonů napříč všemi federacemi. Závodily tady ženský z Argentiny, které při 85 kilech zvedají 240 kilo v mrtvole. Neskutečné! Jedna zvedala 210 a bylo jí 53 let. Z českých závodníků se ukázal Čestmír Šíma, který je původně strongman. Měří kolem 190 cm, váží 170 kg a dělá 405 kg v mrtvém tahu. Nejlepší výkon v České republice! Z Hradce přijela Vlasta Kužel, který v benči dělá parádních 260 kg při váze 110 kg. Ale těch světových výkonů bylo k vidění daleko víc. Co závodníci oddílu Spartak Powerlifting? Jak se předvedli? I naši závodníci zabodovali. Měli jsme první místa, dělali jsme si rekordy, dokonce evropské i světové. I když my Trutnováci jsme se spíše soustředili na pořadatelskou službu, takže jsme nešli celý trojboj a další jsme si lehčí disciplíny a závodili jen ve dřepu nebo mrtvém tahu. Vy jste závodil v „mrtvole“. Jak jste dopadl? Přežil jsem. (smích) Byl jsem první, ale zvedl jsem méně než jindy, jen 210 kilo, ale s tím jsem počítal. Před mistrovstvím čtrnáct dní nespíte, máte stres, aby to všechno klaplo, ale já vždy říkám, že musím ochutnat, co jsem ostatním navařil. Jaké zkušenosti, postřehy, ohlasy máte ze šampionátu? Stále si to teprve přebírám v hlavě, protože mistrovství ještě pořád dojíždíme. Děláme vyúčtování, posíláme faktury, dostáváme faktury a zařizujeme ještě spoustu věcí. Není to tak, že se odvezou medaile a je konec. Pořád jsme v zápřahu, takže to rozebereme až dodatečně. Ale je to zvláštní pocit, když děláte mistrovství a přijedou k vám lidi z 35 zemí světa. Jejich ohlasy byly takové, že se jim tady skutečně líbilo. Přátelské prostředí, hezké město, pochvalovali si organizaci, že fungovala. Veliké překvapení pro nás bylo, když jsme se na konci fotili jako nakladači u činky s rozhodčími, tak všichni přítomní v sále najednou vstali a tleskali ve stoje. To bylo velice příjemné. Myslím, že pro Trutnov to byla pěkná reklama. Pro nás je příjemné vidět, že třeba Argentinec přiletí domů a přijme ho starosta. Ukazuje diplomy, medaile a všude je napsáno Trutnov. Mongolové přiletěli domů a byli pomalu za národní hrdiny, na letišti je vítala televize. Tam je to ale jiný sport. U nás, pokud nejste fotbalista nebo něco podobného, si vás nikdo nevšimne. To si nestěžuji, to je fakt. V Trutnově jste pořádali už mistrovství republiky, Evropy i světa. Na jaké další akce se máme těšit? Teď už by nám zbývala jen olympiáda, kdyby byl silový trojboj olympijský sport. (smích) Ale ne, nějaké akce budou, i když znovu pořádat evropské či světové mistrovství zatím neplánujeme. Na mistrovství světa by to asi příště chtělo větší prostor. Když jsme Národní dům objednávali, nečekali jsme, že bude takový zájem od závodníků. Příští rok možná uděláme nějakou pohárovou soutěž nebo republiku. Dál se rýsuje i zajímavá spolupráce čtyř zemí - Maďarska, Slovenska, Polska a Česka. Nazvali jsme to Visegrad Cup a bude se střídat každý rok v jednom státě. Příští rok se začíná v Maďarsku. Uvidíme, jestli to pak za rok bude u nás, nejspíš by to mělo být opět v Trutnově. Už je rozhodnuté, kde se bude konat mistrovství světa příští rok? O tom se rozhoduje rok dopředu. Mistrovství světa bude v Egeru v Maďarsku, mistrovství Evropy bude v Sarajevu v Bosně a Hercegovině. Na našem mistrovství světa vzešly požadavky na pořádání mistrovství světa v roce 2019. Zájem projevily Srbsko, Francie a přihlásila se i Jihoafrická republika. Bude se hlasovat do konce roku. O pořadatelství v roce 2020 zažádala Argentina. Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz foto: Miloš Šálek, Michal Bogáň

Nahoru