Trutnov

Má národní stříbro a „brambory“. O Evropu výškařku Pejchalovou připravily paty

Lado, jak moc jsi věřila, že se kvalifikuješ na Evropu? Já nikdy nerada něco zakřikuji, takže jsem to brala spíš tak, že pokud se zadaří, bude to super. Proč myslíš, že se limit nepodařilo skočit? Na juniorském mistrovství mi limit unikl úplně těsně, laťku na 188 jsem shodila patami a téměř tam zůstala, což mě pochopitelně dost štvalo. Doufala jsem, že by se mi mohlo povést limit skočit o týden později na dospělých, ale bohužel. Hlavním problémem byl rozhodně rozběh. Přes zimu jsem neměla možnost si naběhat oblouk, takže mi vůbec nevycházely kroky. O týden dříve na juniorech mi ten samý náběh vycházel perfektně, v Praze na dospělých už nikoli. Na juniorském mistrovství v Ostravě jsi byla opravdu blízko. Výšku 186 jsi zvládla na první pokus, ale pak přišly tři nezdary… Jak už jsem zmínila, bylo to velice těsné. Dva první pokusy na 188 byly opravdu nadějné, ten první se skoro podařil, ale nakonec laťka spadla. Možná v tom hrály roli i nervy a únava, protože v závěru závodu už jsme skákaly jenom dvě a s poměrně krátkými pauzami, ale hlavně jsem tam nechala paty. Ze závodu jsi brala stříbrnou medaili. Byla jsi sama se sebou spokojená? 186 je docela kvalitní výkon, za který jsem byla ráda, také se mi skákalo dobře. Vycházel mi rozběh, dařila se mi i letová fáze, takže jsem ze sebe měla vcelku dobrý pocit. Zároveň mě ale dost zklamalo to nesplnění limitu na bělehradské mistrovství Evropy Další víkend byla na programu v Praze halová republika dospělých. V jakém rozpoložení jsi cestovala na závod? Necítila jsem se špatně. Jeli mě podpořit i rodiče, takže jsem doufala, že by se mně mohl povést kvalitní závod - ostatně i předcházející závod nasvědčoval tomu, že forma by mohla být dobrá. Zároveň to byla poslední možnost skočit limit, to tam taky hrálo roli. Nesvazovalo to tvůj výkon? Tak samozřejmě jsem na limit myslela, ale neřekla bych, že mě to svazovalo. Upřímně, celý ten závod byl docela špatný. Nevycházel mi rozběh, pak jsem začala být i nervózní, takže myslím, že to šlo ruku v ruce jedno s druhým. Stejně jako loni jsi nakonec obsadila na pokusy čtvrté místo za Eliškou Klučinovou. To tě musí štvát, ne? Popravdě, s výkonem 180 jsem byla spíše ráda, že jsme nemuseli čekat další hodinu na vyhlašování. Beztak bych z té medaile neměla radost. To, že jsem skončila konkrétně za Eliškou, mi nevadilo. Myslíš, že se ti podařilo vyladit formu na republikové závody? Těžko říct. První republika se mi v rámci možností podařila, skákalo se mi velmi dobře. Druhá tomu však byla úplným opakem, takže jsem z toho poměrně rozpačitá. Vždycky silnější býváš v letní sezoně. K jakým závodům budeš směřovat svou formu? Mým hlavním cílem je mistrovství Evropy juniorů, které se bude konat v červenci v italském Grossetu. Tvůj osobák pod otevřeným nebem je 190 cm. Kam bys ho letos ráda posunula? Především bych se na výšce 190 cm ráda ustálila, chtěla bych odstranit svoje výkonnostní výkyvy a eventuálně přidat pár centimetrů navíc. Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz foto: Jiří Kottas

Nahoru