Trutnov

Krásná „plechařina“ Kučerové, velké osobnosti výtvarné scény

Autorka je proslulá svou neobvyklou a výsostně originální technologií, jíž používá při své tvorbě. Kromě toho, že v šedesátých letech hodně kreslila a využívala grafickou suchou jehlu, od poloviny této dekády objevila plechy, které začala dírkovat a prořezávat a staly se svébytným uměleckým dílem. „Roku 1964 ji „shoda šťastných okolností a chudoba“ přivedly k nové technice – perforaci železného pocínovaného plechu,“ uvedl historik umění a kurátor výstavy Jaromír Zemina, autor úvodního slova na vernisáži za účasti autorky. K této technice ji inspirovala práce dědečka ševce, propichujícího šídlem kůži a zatloukajícího floky do podešví. Mnohé z těchto pozoruhodných prací lze nyní vidět na výstavě Kučerové. Jsou to buď skutečné dírkované plechy s rozmanitými motivy, působící jako reliéfy, nebo otisky dírkovaných plechů na papír. Vznikají tak soubory figurálních motivů i krajin. Kromě kovových materiálů dírkuje i papír. „Občas také vystřídá propichování zatloukáním hřebíčků,“ připomenul Zemina. Kučerová původně neměla k dispozici zinkové desky, které byly v té době dost drahé, tak sháněla všelijaké plechy ve sběrných surovinách. „Zkoušela jsem na to dělat suché jehly, ale rydlo po plechu klouzalo. Měla jsem po dědovi ševcovi stará šídla a tak jsem po té čáře začala dělat dírky. Z jednotlivých bodů vznikly čáry a to vlastně dělám doteď,“ uvedla pražská rodačka, která tvořila původně v rodném městě, ale na konci sedmdesátých let došlo ke zlomu. „V roce 1980 jsem ve svém srdci hledala nejnutnější důvod další tvorby. Můj seismograf jasně ukázal na místa od dětství poznávaná – na krajinu kolem Staré Boleslavi. Živě tu cítím spojení se svými předky a s minulostí české země,“ vysvětluje. V devadesátých letech se natrvalo usadila ve Lhotě, kde v domku svých prarodičů hospodaří a nepřestává tvořit. „Je to kraj, který považuji za svůj pravý domov,“ dodává.  Po přestěhování do Polabí věnovala pozornost větvičkám a proutkům, které doplňovala rámy složenými z neobvyklých věcí. „To však už nejsou zarámované obrazy, ale umělecké objekty, kde je výrazně zastoupena barevnost,“ prozradil kurátor. Právě v poslední době se Kučerová hodně zabývá barvami a maluje. Některé kompozice dokonce vyšívá, což vyžaduje značnou trpělivost. „Výrazná, ale neokázalá svéráznost, vnitřní svoboda a vědomí sebe bez pýchy však nejsou jediné přednosti, pro něž tato prostá a niterně bohatá umělkyně patří k nejcennějším osobnostem současného českého umění,“ poznamenal Zemina. Dílo Aleny Kučerové, která se narodila v roce 1935 a vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, je velmi ceněné a za svou kvalitu získala mnohá ocenění. Například v roce 1967 hlavní cenu na mezinárodním bienále grafiky v italské Bielle či v roce 1976 Special Edition Awards na World Print Competition v americkém San Franciscu. Nejvýznamnější poctou v České republice je Cena Vladimíra Boudníka z roku 1997. Její práce byly vystaveny v prestižních zahraničních galeriích. Výstava v městské galerii potrvá do 19. srpna. Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz

Nahoru