Trutnov

Komiks Drak nikdy nespí, bere malíř Jiří Grus jako osobní věc

Ten v současné době už druhým rokem pracuje na komiksu Drak nikdy nespí, inspirovaném dračí legendou o vzniku města Trutnova. Scénáristé Džian Baban a Vojtěch Mašek legendu adaptovali do zbrusu nového příběhu, v němž zachovali její základní momenty. Navíc se jim podařilo příběh rozšířit o další motivy, které smysluplně dotvářejí dnešní dobu. „Nyní vzniká barevný komiks o 150 stranách, který by měl být hotový příští rok. Knihu iniciovalo sdružení Trutnov - město draka, ale je to svobodná práce a mám volnou ruku,“ prozradil malíř. Tvůrce tuto práci bere jako osobní záležitost, což souvisí s tím, že z Trutnova pochází. „Je to pro mě silné. Než jsem začal, dělal jsem si spoustu skic, studií, procházel jsem kraj a získával poznatky. Tu atmosféru, barevnost a ráz krajiny jsem se snažil nenásilně dát do příběhu. Červená půda kolem Trutnova je vlastně symbolicky dračí maso. Jde o ten příběh, to je to hlavní,“ řekl. Kromě této srdeční záležitosti Grus účastníkům besedy představil svou další ilustrátorskou tvorbu zastoupenou na výstavě. Jde především o knihu Bohumila Hrabala Rukověť pábitelského učně, která je už šestou, kterou Grus ilustroval pro nakladatelství Karolinum. Malíř přiznal, že než se pustil do díla, knihu během několika měsíců přečetl nejméně třikrát, aby poznal, pochopil a seznámil se s Hrabalovou specifickou poetikou. „Dříve jsem ho moc nečetl, bylo to takové znovuobjevení tohoto autora. Znal jsem ho spíše prostřednictvím filmů,“ uvedl s tím, že se snažil pochopit princip uvažování spisovatele. Podle Gruse mu Hrabalův styl připadal spíše jako hudební partitura. „Jednotlivé fragmenty textu Hrabal do děje řadí vedle sebe a zhušťuje do takové míry, že se jednotlivé motivy překrývají nebo mizí. Je to takové plynutí bez konce. To téma nebo, jaký autor je, dělá tu vizuální podobu,“ uvažoval nahlas malíř.  Kniha o dračí legendě a Hrabalův opus však nejsou jedinými autorovými vstupy na území knižní ilustrace. Na besedě byla připomenuta jeho práce na klasice Vladislava Vančury Rozmarné léto, knize Karla Poláčka Bylo nás pět, na Klabzubově jedenáctce Eduarda Basse, na knize Jaroslava Haška Velitelem města Bugulmy či na díle Ladislava Fukse Myši Natálie Mooshabrové. Přestože se jednotlivé knihy poetikou i příběhem liší, Grus postupuje stále stejnou cestou. „Na těch knížkách mě baví naladit se na autora, vystihnout poetiku, atmosféru a myšlenky, které jsou v díle obsaženy. Z každého autora jsem si něco vzal a obohatilo mě to i pro moji vlastní práci,“ uvedl Grus, který si vždy dělá řadu přípravných kreseb. Komiks totiž vyžaduje určitou míru dotaženosti, aby byl srozumitelný. „Tváře, které se pak v komiksu objevují, beru všude v realitě,“ poznamenal umělec. Na besedě, při níž Grus na plátno projektoval a komentoval výsledky své bohaté výtvarné práce, také padla otázka na výtvarníkovu kolegyni a partnerku Lelu Geislerovou, která je na výstavě Krakonošové rovněž zastoupena komiksy. Ředitelku galerie Lucii Pangrácovou zajímalo, jaké to je žít s člověkem, který dělá podobnou práci. „Ovlivňujete se, je tam rivalita, spolupráce, jak to probíhá?“ Grus prozradil, že spolupracují. „Lela je silná osobnost. To považuji za dobré a inspirativní,“ dodal. Výstava Krakonošové potrvá do 30. prosince. Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz

Nahoru