Trutnov

Když v rodině Holých dědí i kuželkománii

Její kuželkářský příběh se začal psát ve třicátých letech minulého století, kdy se tenkrát po vojně do Trutnova přistěhoval českoskalický rodák Štěpán Holý. Bývalý fotbalista Sezemic měl i zálibu v kuželkách a v roce 1931 se zasloužil o založení zdejšího oddílu. V něm poté hráli oba jeho kluci Pavel a Petr, přičemž po druhém jmenovaném pokračoval v tradici jeho syn Petr a pro změnu jeho syn Adam patří již do čtvrté generace kuželkářů. „Jsme taková bláznivá rodina, protože i moje dvě vnučky si vyzkoušely kuželky,“ usmívá se Petr starší, jehož otec Štěpán zemřel v roce 1984. V té době, kdy ale účastník olympijských her v Berlíně ještě koulel, tak s ním malý Petr trávil na kuželně spoustu času. „Byli potřeba stavěči, tenkrát se totiž kuželky ještě stavěly ručně,“ vypravuje, jak se vlastně dostal ke kuželkám. „Pro studenta to byla dobrá brigáda, dostávali jsme čtyři koruny za hodinu,“ vzpomíná. S bratrem soutěžili, kdo to zvládne rychleji. Kuželky stavěl až do konce gymplu. ČESKOSLOVENSKÁ PREMIÉRA29. září 1969. Na trutnovské dvoudráze byly uvedeny do provozu úplně první automatické stavěče kuželek v republice - dílo pánů Bydelského a Nejezchleby ze ZPA. Doslova na koleně vznikl výtvor v hodnotě několika set tisíc korun a ligové utkání s Jiskrou Nový Bor bylo to premiérové. A bylo to utkání „na nervy“. Dětské nemoci se projevily až při utkání (dílo bylo dokončeno vlivem problémů s dodávkami materiálu až v noci před utkáním) a zapříčinily, že utkání trvalo místo normálních čtyř hodin hodin devět a půl. Ze zápisu rozhodčího: „…hráči soupeře to přijali s porozuměním, přestože konec byl až ve 23.45… „To já už jsem kuželky nestavěl, protože fungovaly první stavěče,“ přidává se do rozhovoru syn Petr mladší. Víte, že první stavěče v Československu měla trutnovská dvoudráha?! Nejmladší Adam zná stavění kuželek jen z fotek ve staré kuželně. „Když odtamtud odvezli automaty, tak jsem si to chtěl taky zkusit hrát a stavět,“ prsí se třináctiletý klučina. „To bych tě chtěl vidět, jak dlouho by tě to bavilo,“ dobírá si ho táta Petr. V rodině Holých, jak se říká, jablko nespadlo daleko od stromu, ono na něm spíše zůstává. Existovala vůbec možnost, že by se věnovali něčemu jinému než kuželkám? „Já jsem hrál nejdřív basket až pak kuželky a asi rok dva jsem to kombinoval,“ povídá táta Petr. Adam zkoušel ve třetí třídě florbal, ale stěhování do Lhoty a hlavně to, že se mu florbal křížil s kuželkami, vedlo k tomu, že hokejku z ruky odložil a už do ní bral jen kouli. A děda Petr? Ten to měl jasné od narození. „Kuželkami žila celá rodina. Ženský při tréninku štrikovaly a my jsme hráli.“ Zatímco jeho bratr, když se oženil, s kuželkami skončil. On, když si bral svou ženu Jindřiška, oznámil jí, ať počítá s tím, že bude každou sobotu a neděli někde pryč. „No, tak mi to mlčky celou dobu trpí,“ usmívá muž, který v říjnu oslaví 75. narozeniny. „Neexistovalo, abych neměl připravený dres, když jsem jel na zápas, ale aby se mě někdy zeptala, jak jsem hrál, to jí nezajímalo,“ říká na adresu své milované, se kterou je už 52 let. To jeho syn Petr to má lepší. Jeho Lenka kuželky i hraje. „Bral jsem si ji v momentě, kdy jsem přestupoval do Německa, takže tam jezdila se mnou, než otěhotněla. Teď se chodí dívat na zápasy a od minulého roku hraje neregistrovanou soutěž. Založili si mančaft v naší ulici,“ dodává. „Sranda zápasy,“ vyhrkne Adam. On, táta a děda by také mohli sestavit jedno družstvo, zatím si ale spolu v jednom týmu nikdy nezahráli. „Než Adam začal, tak táta skončil,“ objasňuje prostřední člen rodiny. „Dost těžko bych se teď už ohýbal přes břicho, ale myslím, že po nějakých třech čtyřech tréninkách, bych to zvládnul,“ nevylučuje děda možnost, že by ještě něco mohl předvést. Kouli po dráze posílal 60 let, jeho syn hraje 32 let a nejmladší Adam už válí pět let. Co je u kuželek drží? „Úspěchy,“ říká Petr mladší. „Přesně. Trošku nám to šlo,“ potvrzuje děda Petr starší, který však větší úspěchy slavil jako trenér a rozhodčí. Pětadvacet let dělal šéftrenéra reprezentace a staral se o družstvo juniorů. V roce 2005 dělal hlavního rozhodčího na mistrovství světa v Bolzanu. Na světovém šampionátu juniorů se dvakrát představil i syn Petr. V rumunské Hunedoaře v roce 1996 získal stříbro v soutěži družstev. „To je můj největší úspěch,“ cení si medaile z mistrovství, kde ještě obsadil 4. místo ve dvojicích a 5. místo v jednotlivcích. Kromě toho patřil do veleúspěšné party náchodských kuželkářů, s nimiž vybojoval devět titulů. A Adam? „Jo, doma už mám taky poháry,“ culí se. „Ale spíš jen regionální, žáci ještě nemají mistrovskou soutěž,“ uzavírá táta. Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz foto: Miloš Šálek

Nahoru