Trutnov

Když Němci zavřeli otce, nutil mě učitel ve škole hajlovat

„V Trutnově bylo tehdy jedenadvacet řezníků.  Otec měl největší řeznictví ve městě a zaměstnával šest prodavačů. Maso většinou nakupoval u německých sedláků, kteří se taky v řeznictví zastavovali s koňskými povozy. Byli to Němci, kteří neměli v oblibě Hitlera. Tak se v řeznictví vedly řeči o politice a poslouchal se Londýn. To mohlo všechny přivést do koncentráku.  U všeho jsem byl a byl jsem velmi informovaný,“ vzpomíná Libnar. Situace za války byla napjatá a nejistá. Libnar si pamatuje, co jeho otce přivedlo do libereckého vězení. Na Struze byl malý zajatecký tábor angloamerických letců, kteří byli sestřeleni. Podle řezníkova syna to byl tak trochu fešácký kriminál. Letci totiž chodili na vycházky v nažehlených uniformách a zpovzdálí je hlídal Němec s kvérem na rameni. „Jednou šli kolem našeho krámu. Táta je zastavil a dal se do řeči s pilotem. Německý voják stál poblíž, kouřil a moc si toho nevšímal. Problém byl v tom, že soused, který měl vedle papírnictví, byl zuřivý nacista. Když viděl, že se táta baví s nepřítelem Říše, zavolal gestapo. Pro tátu okamžitě přijeli a on pak byl tři čtvrtě roku zavřený ve věznici,“ uvedl. Jeho syn se pak ve škole styděl, že má zavřeného tátu. „Navíc mě kvůli tomu nenáviděl učitel. Když jsem přišel do třídy, musel jsem srazit podpatky, zvednout pravici a hlasitě pozdravit sieg heil,“ pamatuje si na nepříjemné okamžiky. V době stanného práva Němci často popravovali. Libnar vzpomíná, jak jedna žena na poště vykrádala balíky, které šly na frontu. Byla odhalena a popravena. Také se stalo, že šest německých mužů odmítlo narukovat do wehrmachtu na frontu. Druhý den pět z nich zastřelili, jeden s pomocí kladiva vytloukl přes noc mříže vězení a utekl. Tím se zachránil a po válce se vrátil do Trutnova. Když se v závěru války k městu blížili Rusové, Němky se zamkly v trutnovském kině, protože měly strach ze znásilnění. „Rusové vylamovali dveře baráků. Na kino ale zapomněli, a to Němky zachránilo,“ prozradil Libnar. Příjezd Rusů se proměnil v osobní tragédie. Naproti Libnarovým stál dům, kde se zastřelili manželé. „V našem domě se sešlo šest žen včetně důstojnických paniček s tím, že spáchají sebevraždu i s dětmi. Napustily vanu a nemluvňata ve vodě utopily. Pět ženských si vedle sebe lehlo na postel a ta šestá je zastřelila. Byl tam i kluk, který se mnou chodil do třídy. Toho střelila taky, ale jen ho zranila. Nakonec vykrvácel. Ona se pak sama zabila. Byla to tragédie. Viděl jsem ty mrtvé na vlastní oči. Byl jsem tam s tátou, když otevírali byt,“ vrací se do dávné minulosti Libnar. Libnarův táta si několik hodin před koncem války vyřídil účty s majitelem papírnictví, který ho třikrát udal gestapu pro podezření, že má doma zlato. Gestapo udělalo domovní prohlídky, ale nic nenašlo, protože řezník zlato neměl. „Táta si sednul za dveře papírníkova bytu. Když vystrčil hlavu, otec ho vytáhl ven a strašně ho zbil. Papírník se nakonec zvedl ze země a utekl. Už ho nikdy nikdo neviděl,“  poznamenal  Libnar. Samostatnou kapitolou byl poválečný odsun Němců z Trutnova.  Soustřeďovací tábor byl v bývalém textilním podniku v Kalné Vodě. Každý si s sebou mohl vzít padesát kilogramů věcí. Odtud se vypravovaly transportní vlaky do Německa. „Odsun byl velmi diskutabilní, protože byli odsunuti i ti, kteří se nijak neprovinili, nezasloužili si to a byli proti Hitlerovi. Spousta Němců spáchala sebevraždu,“ tvrdí Libnar, jemuž byly odsunuty nevlastní sestry. Příkaz k odsunu dostala i jeho matka. Do věci se však vložil otec a zařídil, aby matka zůstala doma v Trutnově.                             Hynek Šnajdarhynek@trutnovinky.cz

Nahoru