Trutnov

Když mě nějaký kluk naštve, klidně se i poperu, říká Tereza Karlecová

Hokej a ženy. Jak to jde podle tebe dohromady?Myslím, že v dnešní době už to není tak neobvyklé, ale i přesto se setkávám s lidmi, kteří se diví, jak můžou ženy hrát hokej.Z podstatně větší části je to ale mužský sport, tvrdý, těžký… Takhle se na to nedíváš?Je to sport jako každý jiný, a když vám přiroste k srdci tak jako mně, nevidím to tak. Je pravda, že když proti mně nastoupí dvoumetrový narostlý kluk, mám trošičku respekt.Jak se toho respektu zbavuješ, když se proti tobě rozjede?Když už jede, tak si to neuvědomuji. Když ale mám jet k mantinelu, tak si dobře rozmyslím, jestli tam pojedu. Co krasobruslení? To by tě nelákalo?Teď už asi ne, ale měla jsem pár slabých chvilek, kdy jsem byla menší. Vždycky jsem si chtěla vyzkoušet dívčí brusle. Co tě teda na hokeji tak přitahovalo a přitahuje?Než jsem začala hrát hokej, tak jsem se o něj nezajímala. Teď mě na něm přitahuje úplně všechno, hlavně ten týmový duch. Jakmile jsem dva dny bez tréninku, už jsem nesvá. Kdo tě přivedl k hokeji a jaké byly tvoje začátky? K hokeji mě přivedl náš soused Arnošt, kdy už jsme doma nevěděli, na jaký sport mě dát. Na svoje začátky si moc nepamatuji, ale vždycky, když se se podívám na videozáznamy ze zápasů, které táta pravidelně natáčel, byl to strašný hokej. Hrozný chaos. Začátky jsou vždycky těžké, ale když kolem sebe máte správné lidi, jak já svou bývalou spoluhráčku Martinu, která se mnou hrála za ženský tým v Pardubicích, tak je to o hodně lehčí. Ráda vzpomínám na naše společné zápasy. Rodiče jsou rádi, že hraješ hokej? Nemají strach?Myslím, že jsou rádi. Nebýt jich tak nejsem tam, kde jsem. Vždy mě podporují a vozí na všechny tréninky a zápasy, takže jsem jim strašně vděčná a moc jim děkuji. Strach určitě mají, ale nedávají to najevo. Jako obránce musíš podstupovat osobní souboje. Bolí to holku?Někdy bolí, ale jde o charakter protihráče. Některý soupeř, když mě vidí, tak k tomu mantinelu nejede. Jiný zase jede s ještě větší agresivitou než obvykle. Dostala jsi někdy pořádný strom?No, dostala. A ne jednou. A ty umíš taky rozdávat rány?Jako John Rambo nejsem, ale když mě někdo z protihráčů naštve, nebo mi nadává, tak se nejde udržet. Když se to stane, tak si ho pak vyhlídneš u mantinelu?U mantinelu zrovna ne, protože na ten nemám dobré zkušenosti. Otřesy mozku, hnutí si s páteří a tak dále. Kvůli zranění jsi nechtěla s hokejem skončit?To ne. Nic ti nesmí stát v cestě k úspěchu. Jsem sice opatrnější, ale hokej miluju pořád. Už ses teda na ledě někdy poprala?Ano, nedávno v Liberci mi ujely nervy. Proč?Bylo asi čtyřicet vteřin do konce zápasu a my vyhrávali. Někdo z kluků se začal prát a já se ho zastala. Někdo z jejich střídačky mi řekl něco sprostého, tak jsem se otočila a stáli tam dva kluci. Nevěděla jsem, který to řekl, a zeptat jsem se nemohla, tak jsem dala oběma. Kecáš? Ne, vážně. Jedna ruka mi šla do levého a druhá do pravého. Ty hraješ se stejně starými kluky?Ne, s ročníkem 2000 - 2001, takže jsou o rok dva mladší. Taková jsou pravidla?Ne, v tomhle spíš záleží na té holce, jak se cítí. Já hraji s těmahle klukama, protože nás trénuje Jarda Řehák. Už bych k jinému trenérovi nešla. Co se týká toho věku, tak myslím, že holka může jít maximálně dolů o dva roky. Když bude chtít hrát ještě proti mladším, musí požádat o výjimku. Na co sis musela zvykat, když jsi byla jediná dívka v partě kluků…S klukama jsem nikdy problém neměla. Já se spíš nikdy moc nebavila s holkama, než do doby, kdy jsem přišla na gymnázium. Naštěstí hned v přípravce jsem chytla skvělou partu a s většinou kluků hraju dodnes. Někteří byli ze začátku zaražení, že hrají s holkou, ale snad si zvykli. Na druhou stranu být růže mezi trním nemusí být úplně špatné. Zneužíváš toho?Já toho neumím moc zneužívat, ale je milé a potěší, když vám spoluhráč koupí třeba pití. Většina mých kamarádek mi závidí, že mám okolo sebe tolik kluků. Do sprchy chodíš jako první nebo poslední?Jako poslední, ale stejně tam mám menší publikum. Jeden si „náhodou“ zapomene věci a vrátí se. Druhý si něco taky zapomene a vrátí se… A jako přítele máš hokejistu?Přítel nemám, ale v týmu máme pár hezkých kluků. V čem si myslíš, že jsou ženy v hokeji lepší než muži? Dá se to vůbec srovnávat?Po fyzické stránce se to určitě srovnávat nedá, ale my ženy máme trošku jiný pohled na věc. Vidíme to jinak než muži. V určitých situacích tam třeba vidíme nahrávku, kterou kluci nevidí a nenahrají ji tak. Hraješ i za ženský tým v Pardubicích, takže to můžeš srovnat. V čem je ženský hokej jiný?Není tak rychlý, tvrdý a myslím, že my více projevujeme emoce a déle v sobě držíme úspěchy a neúspěchy. S holkama se taky můžeme bavit o klukách. A baví se holky o hokeji v šatně stejně jako kluci?O hokeji se nemluví v takové míře, ale v každém ženském týmu je to jiné. V Pardubicích se probírá nejen hokej, ale i to jak se k obědu rozvařily knedlíky. Změnil se za těch devět let tvůj pohled na hokej?Postupem času zjišťuji, že hokej není jenom o vítězství a vstřelení gólu, ale hlavně o týmovosti a tomu, že si navzájem věříme. Když mě protihráč srazí a moji kluci se mě zastanou, je to úžasný pocit. Vědět, že se o ně můžu opřít a spolehnout se na ně. Co ti v hokeji dělá největší problém?Asi sila. Nemám takovou sílu na střelu, jak bych si představovala. Hraješ za mladší dorost, což třeba David Moravec řekl, že je úroveň ženského repre áčka. Do kdy budeš hrát dál za kluky?Ráda bych hrála co nejdéle, ale vše závisí na tvrdosti a agresivitě soupeřů. Teoreticky můžu až do juniorky, ale prakticky to asi nepůjde. Co pak? Ještě nevím. Chtěla bych aspoň trénovat s klukama a hrát třeba v ženském týmu. V Pardubicích mě to baví, je to zase něco jiného. V ženském hokeji není taková konkurence. Ty jsi v reprezentaci, takže asi něco umíš. Neuvažuješ o profi kariéře? Asi jako každý hokejista jsem už o tom přemýšlela, ale je za tím ještě velká dřina dostat se někam dál. Jak bys shrnula svoje dosavadní účinkování v nároďáku?Pokud vezmu U15, tak jsem se ze čtvrté lajny propracovala až do první. Stejného úspěchu bych chtěla dosáhnout i v U18, přestože soupeři jsou těžší a náročnější. Už jen to, že pokračuji do osmnáctky je úspěch. Ne každý měl to štěstí. Některé holky patnáctkou končí. Je to pro mě čest hrát za Českou republiku. Je to ten nejkrásnější pocit, když stojíte na modré čáře, na hrudi máte ten nejkrásnější znak, v uších slyšíte hymnu a koukáte, jak stoupá národní vlajka. Jaký přínos máš pro tým?Tak určitě nezkazím žádnou legraci. Za kluky hraju beka a sama vím, že útočníci moc s obránci nespolupracují, takže se v útočné třetině snažím hrát s obránci. Co bys vzkázala dívkám, které by se také chtěly věnovat hokeji?Ať neváhají a přijdou si hokej vyzkoušet. Nemusí to být jen holky, ale i kluci. Hokej je úžasný sport. Pokud máte píli, nějaké cíle a úžasnou podporu od rodiny a příbuzných jako já, nic vám nebrání v úspěchu. Důležitou součástí úspěchu je i trenér a na toho si já nemůžu stěžovat. Jarda Řehák mě neuvěřitelně podporuje a věří mi. Má to se mnou někdy pěkně těžký, jelikož jsem žena a mám svou hlavu, ale vždy tu byl pro mě, když jsem něco potřebovala. Patří mu za to velké poděkování. Dobírají si tě někdy spoluhráči a trenér?Trenér si mě nedobírá, ba naopak. Vždycky říká, že jsem jeho princezna. Kluci si mě taky nedobírají, ačkoliv když jsme naposledy jeli na zápas a já je porazila v naší hře se sirkami, tak prohlásili, že se ženskou už nikdy nehrají. I přesto jsme kamarádi. Poslední otázka. Máš nějaké dívčí záliby? Tak nešiju, ani nepletu, ale ráda peču, když mám čas a náladu. Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz twitter: michal.bogan

Nahoru