Trutnov

Když lidé chtějí něco vědět o rybnících, jdou za Honzou Tylšem

Jaké jsou vlastně typy rybníků? Rybníky jsou dva základní druhy. Průtočné, které jsou vybudované přímo na vodním toku, a obtočné takzvané boční, které mají přivaděč z toku a zase do něj vodu vrací. Tyto rybníky jsou lepší,protože se nezanášejí. Průtočné rybníky strašně trpí při povodních, kdy se zanášejí sedimenty. I proto největší rybniční soustavy, které vybudoval jak Josef Štěpánek Netolický, Mikuláš Ruthard z Malešova a Jakub Krčín z Jelčan, jsou boční. Vzali vodu z Lužnice, nahnali ji do všech těch rybníků a zase pustili zpátky. Pokud by stály rybníky přímo na Lužnici, byl by to problém, protože by dávno byly plné bahna. A ještě existují i rybníky, kde je jen „díra“ v zemi, bez přívodu vody, ne? Ano, těm se říká nebesáky. Většinou se jedná o nějakou terénní represi, která se naplní vodou. Teoreticky je možné, že když je tam jílovité podloží, tak voda neuteče a udrží se. Hladina se ale samozřejmě snižuje odparem, takže jsou jednou naplněné víc a jednou míň. O které rybníky je největší zájem? Já všem radím, pokud to jde, aby si vybudovali boční rybník. Je to méně nákladné na stavbu, nemusí se budovat složitý bezpečnostní přeliv a nezanáší se to. Některé průtočné rybníky, které jsem dělal před 25 lety, jsou dnes zralé na to, abych je vyčistil. Ne všude vám totiž reliéf terénu dovolí vybudovat boční rybník. Když je to třeba údolnice, kde můžete udělat pouze čelní hráz přes údolí, tak tam neuděláte boční rybník, ani kdybyste se rozkrájel. Jací lidé si v dnešní době nechají stavět rybníky? Rybníky si nechávají stavět dva druhy lidí. Bohatí lidé, kteří už všechno mají - domy, chaty, exotické dovolené a více méně chtějí jakýsi návrat k přírodě. Jsou to také většinou vášniví rybáři. A druhým typem jsou absolutní nadšenci, kteří sice tolik peněz nemají, ale jsou do toho tak zapálení, že jsou ochotni ty prostředky a svou práci, do rybníku vložit. Jedná se o finančně nákladnou záležitost postavit si rybník? Tak samozřejmě, že to nějakou korunu stojí. (smích) Záleží na velikosti a na konfiguraci terénu, jak budou velké zemní práce, které to celé ovlivňují. Jestli tam bude potřeba na hráz stěhovat x tisíc kubíků nebo ne. Jestli je v místě vhodný materiál. Jestli se bude dělat jen hráz čelní, krátká nebo bude i boční. Nedá se říct, kolik by měl rybník stát. Tak zkuste říct aspoň nějaké finanční rozpětí, abych měl představu. Kdybych si chtěl třeba postavit rybník na zahradě? Tak ještě jinak. Bavíme se o rybníkách a ne o zahradních koupacích rybníčcích. To jsou dvě kategorie, které nelze slučovat. Zahradní rybníček si můžete pořídit klidně za 300 tisíc. Ale já moc zahradní rybníčky nedělám, dělal jsem asi jen tři. Já dělám rybníky. A kolik stojí ten velký? Pro příklad uvedu třeba ten, co je u železniční tratě ve Vlčicích. Rozpočet byl zhruba tři miliony, pokud by se to stavělo přes firmu. Ale majitel se rozhodl, že si to postaví se svými lidmi a stroji. Opravdu hodně si toho udělal sám, takže to dokázal asi za jeden a půl milionu. Do toho se ale ještě nepočítá projekční příprava, protože ta vyjde na rybník tak kolem sto tisíc. To je vlastně moje práce, ale do té částky se započítává ještě plno dalších věcí. Co všechno se zohledňuje v ceně? Nejdřív si to musíte nechat zaměřit od autorizované firmy. Dřív jsem si to zaměřoval sám, ale dnes už pod tím musí být podepsaný autorizovaný geodet. Pak se musí udělat geologický průzkum, jak to tam vlastně vypadá. Jestli tam nejsou nějaké štěrkonosné vrstvy, kvůli kterým by rybník neudržel vodu. Dále samozřejmě musí zkoumat zdroj vody, jestli je jí tam dost, protože odpar v letních měsících je velký. Nejhorší je rybník, ve kterém není voda. (smích) To se může stát, ale mně se to zatím naštěstí nestalo. No a taky když rybník poškodí povodeň. Je možné získat na stavbu rybníka nějaké dotace? Dřív dotace byly z revitalizace říčních systémů, a to až z osmdesáti procent. V té době se z dotací postavila velká spousta rybníků. Dnes jsou dotace padesát procent, pokud ji teda získáte, protože dotace je z Operačního programu životního prostředí a jsou do ní zakomponována všelijaká omezení vlastnických práv. Tak třeba nesmí se to prodat, je tam omezen počet a druh ryb, nesmí se to rekreačně využívat a tak dále. Rybníky se ale nedotují proto, abyste rybník měli na ryby, ale aby se zadržela voda v krajině, ne? Přesně tak. Jenže valná většina lidí si chce udělat rybník, aby v něm měli ryby. To se pak s tou dotací trošku neslučuje. Stát chce dotací podpořit zadržení vody v krajině. Ta podmínka existovala i dříve, ale asi se tak důsledně nevyžadovala, dnes jsou s tím velká omezení.  Samozřejmě, že rybník nesmíte využívat ani rekreačně. Říkám to lidem, že jestli chtějí rekreační rybník nebo rybník na ryby, nemá cenu žádat o dotaci. Je s tím pak strašný trápení. Co všechno musí člověk splnit, než se začne kopat? Je to stejné jako například se stavbou domu? Asi se to úplně nedá srovnat. Rybník je zásah do krajiny, takže se to dnes hodně posuzuje. Když si vzpomenu, co obsahovaly projekty před dvaadvaceti lety, kdy jsem dělal první, a vidím to dnes, je tam strašný nárůst administrativy. Dnes se posuzuje význam zásahu do krajinného prvku, musíte získat souhlas se změnou krajinného rázu a spoustu dalších věcí. Hlavně skoro všude, kde je nějaká lokalita zvodnělá, jsou dnes nějaké chráněné rostliny a živočichové. U několika rybníků se zastavila realizační příprava kvůli tomu, že to bylo neprůchodné přes ochranu přírody. To máte pravdu. Když chcete stavět barák ve městě, tak většinou už je vymezený nějaký územní plán, takže se to dá uchopit jen stavebně. A ještě bych dodal, že u rybníků se dělají buď obnovy rybníků, které vybudovali naši předci a byly třeba 200 let vypuštěné, nebo jsou nové rybníky, které se založí na zelené louce. S tím je pak ten problém. Pro mě jako rybníkáře je nejlepší rybník obnovit, protože vím, že tam už byl a fungoval. A také se to vítá, když se takový rybník obnoví. V dnešní době jsou však v našem regionu široko daleko dobré lokality vybrané. Je zájem o rybníky, tedy jestli máte dostatek práce? Práce mám až nad hlavu, ale nedělám jen to, že bych stavěl nové rybníky nebo obnovoval. Dělám i rekonstrukce, protože spousta rybníků je ve špatném stavu. Dělám legislativu, protože některé rybníky nemají ujasněné vlastnictví pozemků a stavby, nemají schválené manipulační řády, nemají povolení k nakládání s vodami, což jsou takové ty věci, co musí mít, ale spousta to nemá. Některé rybníky ani nemají pasporty či dochované projektové dokumentace, takže je dodělávám dodatečně, aby se vyjasnily vlastnické vztahy a hráze se zapsaly do katastru nemovitostí jako stavby. Je to celý pelmel kolem té práce s rybníky. Též dělám na rybnících technicko-bezpečnostní dohledy. Jak jste se k tomuto povolání dostal? To je docela zajímavé. Když jsem dostavěl dům, tak jsem najednou zjistil, že mám zase chuť něco dělat. V Radvanicích, odkud mám ženu, jsem si vyhlídl místo u lyžařského vleku, kde jsem si chtěl postavit srub. Ale nechtěli mi ho povolit, protože tam byla stavební uzávěra.  A tak jsem pořád koumal, jak by šlo postavit. Ten vlek už tenkrát měl, myslím, Míra Mádr a ten už zase vizionářsky přemýšlel, že by potřeboval vodu pro zasněžování. Tak jsme přišli s myšlenkou, že by tam mohl být rybník a všechny to nadchlo. No a srub se tam už přilepil jako zařízení stavby, to už nebyl problém. Bylo to v roce 1995. Jenže jsem nemohl nikoho sehnat, kdo by mi nakreslil projekt. Všichni mi říkali, ať si to udělám sám, když na to mám školu, ale víte, jak to je, ze školy víte prd. Nicméně mi to nedalo, tak jsem začal zkoumat, jak se takový rybník projektuje. Nutno říct, že jsem z té školy fakt neuměl ani pořádně měřit, takže jsem se to od pana inženýra Bíži učil u nás v práci na chodbě. Jak se počítají zápisníky, jak se to celé vynáší přes takový kruh. To není jako dnes, že se to všechno udělá digitálně. Inženýr Véna Hornych mi zase radil s geologií. No, a nakonec jsem to přeci jen dotáhl, až ke stavebnímu povolení. A potom najednou za mnou přišel člověk, že jsem si prý dělal rybník, tak ať mu ho udělám taky. A chodili jeden za druhým. Vše se šířilo ústně od spokojených majitelů, nikdy jsem neměl žádnou reklamu. V tom vidím kus pořádného štěstí i cílevědomosti. Myslel jsem, že jste začal projektovat hned po škole? Ne, já jsem byl od roku 1988 zaměstnaný u Státní meliorační správy, kde jsme měli na starosti potoky a rybníky na okrese Trutnov. Měli jsme pod sebou tenkrát asi sedmnáct rybníků, ale nikdy jsem neprojektoval. První projekt byl až ten v roce 1995. Když jsem pak udělal prvních deset rybníků, zjistilo se, že bych na to měl mít kulaté razítko. K tomu mám také hezkou historku, jak jsem byl u komise a pan profesor, co mě přezkušoval, chtěl stále něco vědět. A bavili jsme se o Jakubu Krčínovi z Jelčan a tvrdil mi, že o něm vím málo. Tak jsem mu řekl: Pane, já že o něm vím málo? Vždyť můj prvorozený syn Jakub se jmenuje podle Jakuba Krčína z Jelčan. A on mi na to řekl: Tak vás tady, pane kolego, vítám mezi námi. A já jsem mazal ven i s razítkem. (smích) V práci vám tolerovali, že jste si projektoval rybníky při zaměstnání? Já jsem měl vždycky skvělé šéfy a oni mi vždycky dali nějakou výjimku, že můžu projektovat. Každý rok jsem si tak udělal pro radost pár rybníků, ale nikdy jsem si nemyslel, že se tím budu živit. Ale od roku 2011, kdy Zemědělská vodohospodářská správa byla zrušená, jsem se vlastně ze dne na den začal věnovat naplno svému koníčku a ten mě začal živit. Do jaké míry se zajímáte o samotný průběh realizace rybníka? Poslední dobou mě to docela baví být na stavbě, ovšem to mě bavilo vždycky. Já jsem si postavil dva rybníky. Jeden v Radvanicích a druhý pro tátu v Kohoutově. Sice mi to tam dělala firma, ale byl jsem hodně na stavbě. Dnes to mám tak, že většinou udělám projekt a pak dělám i technický dozor investora při stavbě. Nechávám se také čistě najímat jako technický dozor na stavbách rybníků a biocenter, které neprojektoval někdo jiný. V létě mě baví být na stavbě a v zimě projektovat. Za ty roky, co to děláte, posunul se vývoj stavby rybníků dopředu? Samotná stavba je samozřejmě jednodušší, protože dnes jsou daleko lepší stroje, než byly před dvaceti lety. Bohužel posunulo se to také v tom, že dnes to dotáhnout ke stavebnímu povolení je daleko náročnější. Nesrovnatelně. Jak dlouho trvá, než se postaví rybník? Záleží na velikosti, ale také na tom, jaké jsou přírodní podmínky. Jestli prší nebo neprší. Teď mám třeba rozestavěné dva rybníky u Hradce Králové a jeden poldr v Hřibojedech. Na podzim se musela přerušit stavba, protože se nedala hutnit hráz. Materiál byl pořád namočený. Na druhou stranu vám to nesmí ani přeschnout, protože to pak také nejde spojit. Hutní se na určité procento Proctora, dělají se zkoušky zhutnění. Nejlíp se staví na jaře. A jak dlouho to trvá? No, když na to najede firma, která opravdu dělá rybníky, tak za tři čtyři měsíce to může být hotové, záleží na velikosti. Stalo se někdy, že se na vašem rybníku protrhla hráz? Na mém rybníku se to naštěstí ještě nikdy nestalo, ale už jsem byl pozvaný na posouzení protrženého rybníka. Většinou, co jsem viděl, tak to bylo zanedbanou údržbou. Rybníky mají bezpečností přelivy a ty jsou často zanedbané. Problém je též nesečení hrází. Mnozí majitelé se o to nestarají. Postavíte rybník kdekoliv? To ne. Já mám totiž zásadu, že dělám rybník jen tam, kde se mi to líbí. Už jsem spoustu rybníků odřekl a řekl jsem lidem, co to chtěli, ať si seženou někoho jiného. Někdy se mi nelíbili lidé a někdy se mi nelíbilo prostředí. Zrovna teď se mi stalo, že jsem jeden rybník nevzal, protože mi přišlo, že je tam moc velké riziko. Naštěstí si můžu vybírat a raději udělám nějaký rybník, kde to riziko nebude. Ale můžu říct, že nikdy v životě se mi nestalo, že by mi někdo zůstal dlužen. Opravdu jsem dělal jen pro lidi, s kterými to pak většinou skončilo nějakým dobrým či přátelským vztahem a rád se s nimi vídám. Na jaký rybník jste nejvíce pyšný? Líbí se mi samozřejmě můj rybník v Kohoutově. (smích) Pak se mi líbí rybník Mezleč v Prorubech a  Nebe a Dalibor ve Vlčicích. A čím se vám líbí? Líbí se mi krajinově, že tam zapadly. Dalibor je boční, přesně tak, jak by to mělo být. Krásně se tam prohřívá voda. U rybníků dělám i bezpečnostní dohledy, měřím teploty v jednotlivých měsících a vidím, že je tam o tři stupně teplejší voda než jinde. To se projevuje na přírůstcích ryb, protože nejúživnější rybník pro ryby je ten, kde je hloubka půl metru. Samozřejmě musí být i určité pásmo, kde je aspoň jeden a půl metru vody kvůli komorování ryb v zimě, ale určitě neplatí, že čím větší a hlubší rybník, tím je lepší pro ryby. Pro ryby je nejlepší mělký rybník. Takže v Dolcích, kde je větší hloubka, nejsou dobré podmínky pro ryby? Dolce jsou hlavně dobré pro lidi, stavěly se jako rekreační nádrž. Tedy mluvím o koupacím rybníku. Je dobře, že se podařilo přesvědčit rybáře, aby tam slovili kapry. Rybníků už jsem dělal spoustu, takže jsem viděl, že když postavím nový rybník, je v něm křišťálová voda. Když ale pak do něj nasypu prvních deset kaprů, stane se z něj klasický bahňák. Kapr je totiž podvodní prase, které furt reje v bahně a tím pádem je voda zakalená. Já osobně se chodím koupat na Dolce, je tam príma voda. Myslím, že její stav se strašně zlepšil. A taky vidím, kolik to v létě využívá lidí. Já bych na koupaliště nešel. Je tam hrozný nával. Pohybujete se mezi rybníky a rybáři, takže se vás musím zeptat, jestli také chodíte na ryby? Já nejsem rybář a spousta lidí se nad tím pozastavuje. Můj táta byl vášnivý rybář, byl to jeho životní koníček. Ale já jsem s ním nikdy moc nerybařil, protože mě to moc nebaví. Pár ryb jsem chytil, ale vydržím u toho půlhodiny. Jsem akční člověk, takže mi to přijde jako strašné mrhání časem, který jsem nikdy neměl. Ačkoliv teď to možná vidím jako koníček do budoucna. Dokonce jsem si koupil svůj první prut v životě, protože mi vykradli srub a veškerý rybářský vercajk, co jsem zdědil po tátovi, odnesli. Jak vás znám, jste opravdu aktivní člověk a máte spoustu jiných koníčků - chováte ovce, děláte si vlastní pálenku, od jara budete mít včely, vysadil jste dva sady a les, jste aktivní sportovec, podnikáte horské a vodácké výlety, hrajete v kapele… Kde na to všechno berete čas? Já bych to viděl tak, že dělám, co můžu. Ráno vstávám a večer chodím spát. (smích) Nic jiného se asi nedá říct. A samozřejmě by bylo také dobré zmínit, že se starám o rodinu. Když se člověk nevěnuje manželce a dětem, tak se také většinou se zlou potáže. (smích) Ve vašich stopách jde prý váš syn? Vzhledem k tomu, že syn je na ČVUT v Praze a říkal, že bude dělat vodu, tak doufám, že mu třeba jednou ten svůj archiv všech rybníků předám. Ale to bude jeho věc, co bude chtít dělat. Já si vůbec třeba nedovedu představit, jestli bych s ním dokázal pracovat. (smích) Slyšel jsem, že jste teď školil i na KRNAPu. To je také vaše práce? To byla jen taková jednonárazovka, že chtěli proškolit správce, aby věděli, co se na ně klade v legislativě za úkoly, jak by se měl dělat technicko-bezpečnostní dohled na rybnících a tak dále. KRNAP vlastní cca 11 rybníků po celých Krkonoších. Když prostě lidé chtějí vědět něco o rybnících, tak jdou za Honzou Tylšem? Asi tak. (smích) Nikdo jiný tu kromě vás není? Odpovím vám takhle, dnes dělám i na Jičínsku, Broumovsku a Nymbursku, takže kdyby tam  byli nějací projektanti, tak tam nejezdím dělat já. Michal Bogáňmichal@trutnovinky.czfoto: Miloš Šálek, archiv Jana Tylše

Nahoru