Trutnov

Když absolventi zpívají dál, je to pro mě odměna, říká sbormistr Colours of GTU

Běhá vám mráz po zádech, když dirigujete a slyšíte zpívat váš sbor? Někdy ano. Zaplaťpánbůh je to takové to příjemné mrazení v zádech. Naštěstí se nám ještě nestalo, že by spadnul řemen a během vystoupení jsme se totálně rozklížili. Když běhá mráz po zádech, tak je to většinou z příjemného pocitu, že se nám podařilo nacvičit něco, co třeba zprvu vypadalo hodně obtížně a stálo to velké úsilí. Ve chvíli, kdy pak stojíme před lidmi a můžeme náš výsledek předvést, je to velice hezký pocit a je to pro nás velká odměna. Akorát si musím dát pozor, abych se moc nezaposlouchal, jak hezky zpívají, a nezapomněl u toho dirigovat. To už se mně párkrát také stalo. Jak dlouho vám trvá, než se takto sladíte a dostaví se tento hřejivý pocit? Samozřejmě záleží na obtížnosti skladby. Jsou skladbičky, které jsme schopni secvičit během jedné zkoušky. To jsou vesměs nějaké jednoduché spirituály, které mají řádově dva tři řádky. Neustále se tam opakuje nějaký motiv nebo se trošku proměňuje text, takže dvouminutová skladbička je za chvíli nacvičená. A pak jsou zase skladby, hlavně ty novější, kde to trvá déle. Třeba teď jsme dělali slavné Hallelujah od Leonarda Cohena nebo ústřední melodii z filmu Princ Egyptský, což jsou už náročnější skladby a zabraly několik týdnů. Letos jsme se pustili také do poměrně slavného spirituálu Babajetu, kde nám hlavně v sólech dělá problém svahilština. Každá skladba, co se nacvičí, si potom ještě musí sednout, takže to trvá dva, tři, čtyři měsíce, než je to úplně v pořádku. Podle čeho vybíráte skladby do vašeho repertoáru? A zvládnete zazpívat všechno? Je to trošku alchymie navolit takovou směs, aby byla zajímavá nejen posluchačsky, ale také pro členy sboru. Líbilo by se mi dávat i nějaké renesanční madrigaly, barokní zpěvy, ale to vím, že studenti by mi to za chvíli omlátili o hlavu, že je to nebaví. Snažíme se to mít dramaturgicky pestřejší. Základ každého sboru jsou spirituály. Vždy máme i něco z lidové hudby. Kupodivu si troufám říct, že se nám lidovky líbí, protože tím, jak je ta hudba melodická, je nám blízká. Pak alespoň něco málo máme i z historie, ale ta jde víc ztuha. Narazíme-li na nějakou renesanci, studenti nejsou většinou nadšeni. Do našeho repertoáru patří i novější duchovní hudba, dělali jsme například Janáčka. Krásná věc, ale také náročná. A máme i novější melodie swingové nebo filmové. Asi se dá říct, že těch novějších skladeb teď zpíváme víc než těch starších klasických. Jak funguje sbor během roku? Zkoušku máme pravidelně každé pondělí. Naštěstí se nám to daří držet, i když ono to jinak ani nejde, protože odpoledne mají studenti hodiny. Jednou za čas máme nějaké vystoupení, vychází to na plus mínus deset vystoupení za rok. Je to pro nás užitečná věc z hlediska zpětné vazby. Když už ten sbor je a trápíme se s tím, tak ať se někde dokážeme ventilovat. Zkusil byste přiblížit čtenářům, jak vypadá sborová zkouška? Jedná se o klasickou zkoušku jakéhokoliv sboru. Nejdřív následuje rozezpívání. Je pravda, že bychom ho mohli dělat trošku poctivěji. Studenti jsou ale už netrpěliví a rádi by zpívali, takže rozezpívání nám trvá třeba deset minut, maximálně čtvrt hodiny. A pak se do toho pustíme. Nejdřív vždy zopakujeme něco, co už známe, abychom se chytli. Zhruba po té tři čtvrtě hodině se zakousneme do něčeho nového, což nám zpravidla zabere zbývající čas. Většinou má zkouška devadesát minut. Nemyslím si, že bychom disponovali nějakým originálním know-how. Jaké zastoupení ročníků máte ve sboru? V podstatě teď ve sboru najdete průřez celou školou. Jsou v něm jak studenti z primy, co letos nastoupili, tak z vyšších ročníků. Jádro tvoří studenti z druháku až čtvrťáku. Za tu dobu, co sbor existuje, se jeho složení úplně obměnilo a už v něm není nikdo původní. Každý rok se to částečně protočí, takže i ty skladby, které jsme měli na konci června celkem nacvičené a dávali jsme je na závěrečném koncertu, se teď učíme od začátku, protože třetina sboru je nová. Je to neustálý koloběh. Září, říjen, listopad se sbor vylaďuje, v prosinci pak máme větší samostatný koncert zpravidla v rámci Trutnovského adventu, po Vánocích přichází trošku útlum a v nejlepší formě jsme většinou v únoru a březnu. Je mezi dnešní mládeží zájem o zpívání, nebo musíte studenty přesvědčovat, aby přišli do sboru? Na osobní pozvání, někdy až přesvědčování, studenti obvykle zaberou nejlépe. Když ve skupinách, které učím na hudební výchovu, vidím, že je někdo šikovný, tak mu řeknu, ať to jde zkusit do sboru. Letos přišlo i dost nových studentů na základě pozvánky, kterou jsme zveřejnili u nás na nástěnce. To mě potěšilo. V minulých letech jsme se většinou pohybovali mezi dvaceti až pětadvaceti členy, letos je nás přes třicet, což je pěkné číslo a jsem za něj rád. I když se studenti ve sboru točí, vidíte od září 2012 nějaký posun Colours of GTU? Vzhledem k tomu, že sbor už má za sebou nějakou malou tradici, tak jsme se určitě posunuli. Nácvik nám jde teď rychleji. Nováčci, kteří do sboru přijdou, odposlouchávají ty věci od těch starších a učí se je daleko rychleji, než když jsme se tenkrát sešli jako úplně nová parta a začínali jsme cvičit od nuly. Jste spokojený s tím, jak sbor funguje? V rámci možností. Jsou období, kdy jsem třeba zklamaný. V minulých letech se občas stávalo, že na zkoušku přišlo málo lidí, protože studentům třeba odpadla šestá hodina a nechtělo se jim čekat. Ten přístup mě ne vždy úplně nadchnul. Zpívání ve sboru je týmová hra. Když prostě někdo nepřijde, tak to neznamená, že se uleju a ostatní to za mě zazpívají. Je to oslabení celku. Letos se nám to ale zatím drží. I jeden hlas je znát, když chybí? Pokud chybí jeden hlas, tak to ještě není tak znát. Když už to jsou ale dva tři a sejde se to i v jednom hlase, kde najednou místo plánovaných sedmi sopránů máte jen čtyři, tak už je to slyšet. Teď máme navíc sklady, kde se dívky ještě musejí rozdělit na alt první a alt druhý. Když pak v tom jednom altu zůstane nějaká holčina sama, je úplně ztracená. To jsou věci, které nás brzdí. Myslím, že kdybychom měli lepší disciplínu, možná bychom dokázali víc. Na druhou stranu, když se nám pak podaří i přes všechny tyto těžkosti dostat nějakou skladbu na plac, mám z toho dobrý pocit. Ale jak už jsem řekl, letos je to zatím dobré a doufám, že si to udržíme. Z jakých hlasů se sbor skládá?Jsme klasický smíšený sbor, tedy dva ženské a dva mužské hlasy - soprán, alt, tenor, bas. V některých skladbách se nám pak tyto hlasy ještě víc dělí, takže vznikají třeba pětihlasé či šestihlasé skladby. A ty jsou už opravdu náročné na nácvik, kde je právě hodně znát, když někdo chybí. SEZNAM ČLENŮ SBORU 2017/2018 Sbormistr Vojtěch Kábrt Soprán: Vendula Dobiášová (třída 1.X), Petra Jorová (2.X), Linda Krausová (3.X), Andrea Anovčínová (4.X), Pavla Richterová (5.X), Valentýna Špicarová (2.A), Martina Skučková (7.X), Tereza Volfová (4.B), Lucie Šelepinová (4.B), Simona Kolesníková (4.B), Aneta Prokopcová (8.X), Adéla Šulcová (8.Y) Alt: Karolína Černá (2.X), Věra Štěpánková (1.A), Julie Komárková (1.B), Nikol Vyškovská (1.B), Jana Hlaváčová (2.A), Kateřina Korotvičková (2.A), Martina Bušáková (2.A), Jaromíra Zálišová (2.B), Markéta Teichmanová (4.B), Aneta Patáková (4.B), Tereza Kempfová (8.X) Bas: Matěj Břeň (3.X), Albert Ondráško (4.A), Patrik Hejna (4.B), David Ryšavý (4.B), Martin Cepr (4.B) Tenor: Jan Lička (1.A), Ondřej Rypan (8.X) Na jakých zajímavých místech jste už vystupovali?Zatím vystupujeme především v Trutnově, ale každý rok jezdíme do Valdštejnského paláce v Praze na celostátní přehlídku gymnaziálních sborů Gymnasia cantant. To je moc krásný prostor. Hezky se ale zpívá i v trutnovském kostele, kde je příjemná akustika, která vstřebá i nějaké ty nedostatky. Prostředí Koncertní síně Bohuslava Martinů nás také dokáže nakopnout k lepšímu výkonu. Jak Colours of GTU vychází ze srovnání s ostatními sbory na soutěži?Náš sbor nesoutěží, my se účastníme vždy jen přehlídkové části. Soutěžní kategorie je totiž podmíněná nácvikem povinné skladby, která je zpravidla poměrně obtížná. A z důvodů, co jsem jmenoval, že ne vždycky všichni přijdou na zkoušku a že sbor se neustále obměňuje, si netroufám nacvičovat tyto složité věci, jejichž nácvik by nám mohl zabrat hodně času. Kde sbor v letošním školním roce uslyšíme zpívat?Zatím máme naplánované tradiční štace. Na konci října to byl koncert ve škole. Na začátku prosince se představíme v rámci Trutnovského adventu, zpívat pak budeme i na předvánočních trzích. V březnu zase pojedeme do Prahy, tedy uvidíme, doufám, že ano. A na konci června nás čeká tradiční závěrečný koncert. Při různých příležitostech chodíme zpívat na radnici. Lidé se mi už většinou sami ozývají, že by si rádi pozvali náš sbor. Máte zprávy o tom, jak pokračují ve zpívání vaši bývalí členové sboru? Netroufám si říct, že vím o všech, ale nějaké zprávy mám. Už jen z toho důvodu, že bývalé studenty se pokouším zvát na naše větší koncerty, ať nás přijdou podpořit. Dveře mají vždy otevřené. Ve sboru se totiž obvykle vyzpívali do solidní formy a ve čtvrťáku byli oporami svého hlasu. Je to pak vždy ztráta, když nás opustí čtvrťák a přijde prvák či druhák, těm to pak samozřejmě chvíli trvá, než se rozkoukají. Vím, že někteří absolventi zpívají dál ve vysokoškolských sborech, což je pro mě taková odměna a rádi jsou i oni, že neskočili úplně do nového prostředí a již mohli mít nějakou praxi. Jaké je to vlastně začínat „stále od začátku“? I když vy jako učitel na tento stav asi musíte být zvyklý… U těchto studentských těles je to přirozené, že je to stále dokola se točící práce. Ale zase na druhou stranu to má i výhodu, že se sbor může pořád vyvíjet nějakým směrem, pro mě nečekaným. Odejde jedna parta zajímavých zpěváků, přijde jiná. Je to dynamické. Jednak poznávám nové lidi, za což jsem rád, a jednak mě to na ně nutí stále reagovat. Náš sbor může znít pokaždé jinak, což je také docela zajímavé, že to není jednotvárné. Stala se vám nějaká zajímavá příhoda nebo kuriozita za tu dobu, co stojíte v čele sboru? V podstatě na každém koncertu se něco semele. Jak to většinou dáváme dohromady na poslední chvíli, jsou to i někdy nervy, jestli se sejdeme. Zažili jsme jedno vystoupení, kde jsme do poslední chvíle nevěděli, jestli budeme zpívat nebo ne. Jedna příhoda, která se netýká přímo zpěvu, asi bych ji neměl ani říkat, se nám stala na radnici, kam si nás pozvali, abychom tam zazpívali při nějaké slavnostní příležitosti. Po vystoupení jsme dostali nějaké občerstvení, ale na velký sbor toho bylo zoufale málo. Vedle v místnosti byl pro těch pár účastníků připravený velký raut, tak nás popadl spravedlivý hněv, několik táců jsme si načerno odnesli a dosytili se takhle. ANKETA 1. Proč zpíváš ve sboru? 2. Co tě baví za muziku? 3. Jaká je tvoje oblíbená skladba či písnička?Jarmila Zálišová, 16 let1. Ve sboru zpívám, protože jsem byla ke zpěvu vedena už od malička a je to příjemné odreagování po vyčerpávajícím dni ve škole. Navíc máme ve sboru pěkný přátelský kolektiv, což mě motivuje. 2. Snáze by se mi snad odpovídalo na otázku, která muzika mě nebaví. Mám opravdu širokou škálu hudby, která mě zajímá a líbí se mi - od swingu až po heavy rock. Vážná a relaxační hudba je někdy také příjemným oživením. 3. To se těžko vybírá, s postupem času se mi vkus mění, mám různá hudební období. Mezi mé „srdcovky“ patří třeba Polly od Nirvany, Strawberry fields od Beatles nebo No confidence man od zpěváka jménem Elliott Smith. Z písniček, které zpíváme ve sboru, jsem si oblíbila skladbu Vandrovali hudci nebo When you believe.Antonín Komárek, 18 let1. Ve sboru zpívám kvůli kamarádům a díky našemu sbormistrovi mě to i baví. 2. Baví mě všechno, co má nějakou melodii - rock dubstep, Red Hot Chili Peppers i Twenty One Pilots. 3. Moje oblíbená skladba ze sboru je Bogoroditse děvo.Petra Jorová, 13 let1. Zpívání mě vždycky bavilo, zpívala jsem si doma a jako malá jsem chodila do sboru v ZUŠce. Když jsem se dozvěděla, že je sbor na gymnáziu, chtěla jsem do něj chodit. I z toho důvodu, že nemám moc jiných kroužků. 2. Mám ráda melodie z fantasy filmů, což není zrovna moc obvyklé, ale mně se ta hudba docela líbí. Jinak poslouchám hodně skupin, ale ne vždy všechny jejich písničky. 3. Oblíbených písniček mám hodně a dost často se to mění. Ve sboru je také hodně pěkných písní, což jsem ani nečekala. Moc se mi třeba líbila Hallelujah, i když jsme to zpívali jen jednou a já to vůbec neumím. Umí to ale vážně moc hezky zazpívat. Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz foto: Miloš Šálek

Nahoru