Trutnov

Každý betlém má svoje kouzlo, něco, proč ho můžu mít rád, říká Petr Rýgr

Trutnovský rodák Petr Rýgr sice žije na Přibyslavi u Nového Města nad Metují, ale k rodnému městu se stále hlásí. Ostatně, v roce 1988 tam měl vystavený svůj první betlém. Co si hned vybavíš, když se řekne betlém? Ambit kláštera v Králíkách, prosklená skříň a v ní jako v akváriu exotické město s chlévem uprostřed. Okolo ústředního motivu svaté rodiny hemžení postaviček s nejrůznějšími dary, kopce zasněžené ovcemi. Kominík s žebříkem. Pocit to bych chtěl mít doma… Je to vzpomínka z útlého dětství, kdy jsem jezdil k prarodičům, kteří hospodařili kousek pod Horou Matky Boží. Betlémy jsou různé: Papírové, dřevěné, z těsta, z hlíny… Ten tvůj cínový jsem poprvé viděl u hornického historika Václava Jiráska z Trutnova, který ho vždy před Vánoci instaluje na velký kus uhlí. Kdy a jak tě napadlo dělat cínové betlémy? Vlastně náhodou. Toužil jsem po volnosti. V roce 1988 komunisti povolili nějaké druhy soukromého podnikání,  u kterých předpokládali, že z nich nelze zbohatnout. Tam patřila i výroba upomínkových předmětů. Začal jsem pro Krkonošské muzeum ve Vrchlabí odlévat autorské figurky Krakonošů, kopie Gendorfských mincí, miniatury Sněžky. A také postavičky v lidových krojích, od těch pak už byl jen krůček k nápadu je nějak uspořádat, třeba do betléma. První figurky cínového betléma se prý u vás narodily spolu s dcerou Anežkou. Je to pravda? Na samém počátku předlohy vyřezávala moje žena Eva, měla tehdy Anežku v bříšku. Tak asi není div, že se teď Anežka rozhodla o moji práci trochu postarat a vytvořila značku Betlémářství Rýgr, pod kterou se svým mužem moje betlémy na internetu prodává. Vojáčky jsi prý nechtěl odlévat, protože máš modrou knížku. Modrou knížku jsem získal v Trutnově a nebylo to zrovna snadné! Tak mi pak přišlo absurdní vojáčky tvořit a množit. To je záliba pro ty, kdož mají rádi uniformy, je to jiná disciplína. Ještě tak nějaké ty lidové hračky, tam husaři jsou jako z pohádky. Jak vlastně vzniká betlém?Betlém je především příběh o narození Ježíše, to je ústřední motiv a smysl všeho hemžení okolo. Charakter biblické krajiny a další interpretace toho, co se v ní tehdy stalo, je plně v moci tvůrce. A to je něco, co přitahovalo a přitahuje generace lidí, kteří s výtvarným uměním třeba nikdy neměli jiný kontakt.  Vycházíš z historických reálií, nebo občas zapojíš fantazii? Vycházím z tradice, která je inspirovaná biblickým příběhem. Průvod tří králů s doprovodem, klanějící se pastýř, anděl… Zároveň mám rád figurky, které mívaly jinou inspiraci, než bylo prostředí kostela, třeba když do vsi zamířila kočovná divadelní společnost či medvědář s medvědem, představitele různých řemesel, horaly. Pro Trutnovinky by mohlo být zajímavé, že jsem vytvořil betlém v krkonošských krojích. Jako předlohu jsem použil barevné litografie z knihy J. C. E. Hosera z roku 1803. Jednotlivé postavy z betlémské scény mívají v lidové hantýrce své názvy. Jaká jsou to jména? Dříve se lidé v biblické dějepravě orientovali víc, a tak pro ně různí Divišové , Dobří a Spící pastýři byli asi srozumitelnější. Každý věděl, kdo byl Jozue a Káleb a proč nesou obří hrozen vína. I daráci, darovníci a darovnice nosili královskému dítěti předměty, které už dnes za královské dary asi nepovažujeme, koláče, vánočku, štůsek plátna, boty. Hodnota věcí se změnila, ale poselství zůstává. Mohl bys popsat technologický postup výroby? Jak dlouho výroba jednoho betlému trvá? Modely vytvářím z vařeného moduritu, který je vhodný pro detailní a jemnou řezbu. Už v této fázi musím myslet na to, jak figurku zaformuji, aby ji bylo možné po odlití z formy vyjmout. Podle složitosti je taková forma dvou i vícedílná. Cínová slitina se musí vyladit pro každou figurku zvlášť. Čistší cín lépe vykresluje detaily, ale ve větších objemech se příliš smršťuje, směs se doplňuje olovem. Když odlitek ve formě vychladne, obrousí se dělící rovina, nálitky a podstavec, figurka se přeleští mosazným kartáčem a buď patinuje, nebo se po odmaštění natře základovou barvou. Modelářskými barvami a štětci převážně tenoučkými se figurky kolorují. Na opakující se otázku, jak dlouho to trvá, neumím přesně odpovědět. Přece jsem s tím začal kvůli volnosti! A nevím, jestli se dá započítávat i čas lelkování při vymýšlení? Bylo náročné se tomuto řemeslu naučit? Připadá mi, že to dovede každý, kdo má trochu pozorovací talent, protože stačí odhadnout, jak se asi bude chovat materiál, s kterým pracujete. Základy jsem se naučil z knížky, například jak vyrobit vícedílnou formu ze silikonového kaučuku. Dnes vypadají legračně všechny překážky, které jsem v počátcích musel překonat mimo vlastní řemeslo. Třeba tepelně odolný silikon bylo možné zakoupit jen v Praze v prodejně Českého fondu výtvarného umění na potvrzení, že jste jeho členem. Takže záleželo na libovůli prodavače, jestli prodá nebo neprodá. V nouzi mi materiál půjčovali náchodští památkáři. Jaká úskalí má odlévání cínových figurek? Zádrhelům je potřeba předcházet už při navrhování figurky, myslet na to, že odlitek nesmí mít složitou dělící rovinu. Počítat s vlastnostmi cínu, odhadnout, jak bude slitina chladnout a jaké detaily se ještě odlijí. Pohlídat si teplotu kovu i formy. Nějaká zručnost potřeba je. Co děláš, když se něco nedaří? Andersenův vojáček musel do boje, i když se mu neodlila jedna noha. Já takové chudáky znovu roztavím, cín se dá recyklovat snadno.  Na který ze svých betlémů jsi obzvlášť pyšný? Každý betlém je jiný, má svoje kouzlo, něco, proč ho můžu mít rád. Vytvořil jsi nějaký vtipný, řekněme neortodoxní betlém? To bys měl oslovit spíše moji ženu Evu. Pro potěšení vytvořila velký keramický, do kterého umístila naše kamarády s jejich atributy a každé Vánoce si ho vystavujeme. Kdo jsou tvoji zákazníci? Vracejí se, protože potřebují doplnit figurky? Jsou to moji známí, ale také velký okruh lidí, kteří cínový betlém u někoho viděli a zatoužili po něm. Značná část zákazníků se vrací. Už od léta se ozývají někteří nedočkavci, kteří se ptají, co bude letos nového. To se mně právě na tvorbě cínového betlému líbí, že jej můžu každý rok doplňovat o další figurky. Tím se vracím ke králické tradici! Tehdy si na trhu mohli zájemci každoročně dokoupit nové postavy či zvířátka a přidat je ke svým jesličkám. Máš od lidí nějakou zpětnou vazbu? Právě tím, že si příznivci každoročně figurky dokupují, jsem s nimi v častějším kontaktu, který přerůstá nad obyčejný obchodní vztah. Někdy mi posílají obrázky svých aranží, vím, které místo je v jejich bytě betlému o Vánocích vyhrazeno. Fotografie se objevují i na internetu v blozích o bydlení, s hezkými ohlasy. Není to důvod, proč betlémy dělám, ale potěší to. Vlastní tvůj betlém nějaká známá osobnost, které si vážíš? Mohl bych jmenovat, ale vlastně si stejně vážím všech svých zákazníků. V betlému má král a pastýř k sobě velmi blízko. Dostaly se tvoje cínové betlémy i do zahraničí? Kam? Před Listopadem moje betlémy vyváželo do světa Ústředí lidové umělecké výroby, slavný Úluv, hlavně do Itálie. Potom jsem je sám posílal do Ameriky, i do Austrálie. Po Evropě krajanům, třeba do krajanského obchodu ve Vídni. Vystavuješ svá díla? Kde ses zúčastnil své první výstavy? Bylo to právě v roce 1988 na vánoční výstavě v trutnovské knihovně, tehdy ji pořádala módní návrhářka Helena Fejková. Při přednášce o lidovém umění mě tam „objevila“ etnografka dr. Jiřina Langhammerová z Národního muzea, která mi později pomohla ve chvíli, kdy kulturní komise Krajského národního výboru usoudila, že mi odlévat betlémy neschválí. Do Hradce zatelefonovala a vysvětlila, že ty figurky mají výtvarnou hodnotu a patří do lidové kultury. Jen se jim pak podle vydaného povolení nesmělo říkat betlém, ale figurky s lidovými motivy. Za ta dlouhá léta jsem vystavoval třeba v italské Veroně, kde bylo vybráno padesát betlémů z celého světa, kolekce pak putovala po celé Itálii, dostal jsem i nějakou cenu. Měl jsem soubor například na velké světové výstavě betlémů v Hradci Králové, dále v Mnichově, Norimberku nebo Curychu. Ovšem nemám v tomhle žádnou ctižádost, mám raději betlémy ve vánočních domácnostech.  Spousta lidí vystavuje moje betlémy ve svých kulisách, aniž bych se o tom bezprostředně dozvěděl, na různých venkovských výstavách. To mě těší. Kolik času betlémům věnuješ? Příprava nových figurek začíná už z kraje léta, abych před Vánoci nikoho nezklamal, to je pak trochu fofr. Po Vánocích si od betlémů rád chvilku odpočinu a věnuji se dalším zálibám. Ale myslím na ně celý rok! Pokud vím, nikdo z tvých předků nezvolil tuto cestu. Máš radost, že jsi první? Tohle vůbec neprožívám. Můj králický děda si přivydělával malováním obrázků, krajinky, klášter, Suchý Vrch. Možná odtud mám nějaký genetický vklad. Ale také určitě neměl nějaké umělecké ambice. Dělal, co ho bavilo, čím mohl ostatním udělat radost. Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz Foto: Miloš Šálek    

Nahoru