Trutnov

Jízda v pelotonu? Neskutečný zážitek! Člověk se cítí jako profesionál

Trutnovinky na Krakonošově cyklomaratonu - zleva: Daniel Havelka, Pavel Barvínek, Jiří Ryba, Miroslav Kulda a Aleš Hantl.Jak jste spokojeni se svým výkonem? Aleš Hantl: Jsem spokojený, protože cíl jsem splnil a byl jsem o fous rychlejší než minule. Asi o minutu, což nic není, ale spokojenost je. Daniel Havelka: Těžko se hodnotí výkon, když ho nemám s čím porovnávat, jel jsem silnici poprvé v životě. Ze začátku, když jel balík pohromadě, tak jsem nejel úplně naplno. Vezl jsem se, protože na to, abych jel někde na čele závodu, jsem samozřejmě neměl výkonost. Člověk sice jede po rovině padesátkou, ale nemusí díky vzduchovému pytli vydávat tolik energie. První selekce v pelotonu proběhla ve stoupání z Olešnice. Tam už jsem na ty nejlepší nestačil a čelo závodu mi pak ve sjezdu do Bernartic ujelo a celé Lampertice jsem jel v podstatě sám a smutně koukal, jak mi víc a víc ujíždí. Takže jsem si zvolnil a nechal se dojet druhou skupinou. Ta byla mnohem početnější a téměř celá projela Polskem až před stoupání na Pomezky. Tam pro mě v podstatě teprve závod začal. Od té doby už to byl více méně individuální výkon. Nahoru na hranice jsem jel úplně sám, dolů do Temňáku se to pak postupně sjíždělo a na křižovatce nás bylo asi deset. Bohužel sedm borců jelo dlouhou a zahnulo směrem na Pec a my jsme zůstali jenom ve třech. První nám odjel už v Maršově a druhý na konci Svobody, takže jsem si pět kiláčků až k odbočce na Peklo střihnul takovou časovku jednotlivců. Tam mě dorazila skupinka čtyř lidí, se kterými jsem to dotáhl až do Trutnova. V posledním kopci na kruháč mě kluci sice ujeli, ale to už zbýval do cíle jenom jeden kilometr a ten jsem si náležitě užil. Jooo, asi jsem spokojen. Jiří Ryba: Jsem spokojený, hlavně že jsem nikoho nesrazil, vrátil kolo v pořádku a dojel bez újmy. Miroslav Kulda: Do cíle jsem „přiletěl“ za světla, takže já jsem spokojen nadMíru, dokonce i nad časoMíru... Pavel Barvínek: Čas, který jsem si dal na zdolání trati, jsem splnil s rezervou, ale celkově moc spokojený nejsem. Kde vás to na trati bolelo? Aleš Hantl: Nejhorší to pro mě bylo už ke konci trati - Mladé Buky, Vlčice..., kde jsem jasně věděl, že melu z posledního. Ale těsně před cílem, ještě na kopci, jsem sebral zbytky sil a začal lehce zrychlovat a předjel ještě pár cyklistů. Daniel Havelka: Nabízí se logicky odpověď, že v nejtěžší části závodu, a to ve stoupání na Pomezky. Ale zrovna tato část závodu se mi jela dobře. Jelikož jsem neměl na kole horské převody, trošku jsem se bál, abych to vůbec vyjel. Ale Martin Skála z Prologu mně vyměnil kazetu a ještě jsem měl rezervu. Celý závod jsem si užil a žádná krize nepřišla. Takže nejvíc mě to vlastně bolelo až v závěrečných metrech, kdy jsem na kostkách sprintoval o 61. místo. No, a to jsem prohrál, protože mě všechno bolelo a posledních pár metrů už jsem vzdal. Jiří Ryba: Určitě po startu, nejsem zvyklý na rychlé starty a jízdu v pelotonu. Miroslav Kulda: Na jednom místě mě to teda bolelo, to je pravda. Byl to takový rychlý úsek mezi 1.-102. kilometrem, zbytek byl v pohodě. :D Jinak teda od Pomezek dolů, co mě dojeli kámoši Vraňas a Zbóřa, pak to vážně bolelo. Kluci se už těšili domů, tak to natáhli a já blbec se jich chytil. Pavel Barvínek: Abych řekl pravdu, bolelo to hned od startu. Dobře jsem se paradoxně začal cítit až v Temném Dole. Celou dobu jsem nebyl schopen udržet se s nějakou skupinou v kontaktu. Nejvíce to bolelo na Pomezní Boudy. Co jste si v závodě nejvíc užili? Aleš Hantl: Je fajn jet v pelotonu, kde člověk prostě jede rychle a skoro ho to nestojí žádné síly. Dál mě pak bavilo stoupání na Pomezky, tam jsem taky pár jezdců smáznul a musím smeknout před stájovým kolegou Jirkou Rybou, který mi na otázku, jestli vyjedeme spolu nahoru rychle, odpověděl: Jeď, já nebudu bláznit a mám špatný kolena... A nahoře se ohlídnu za sebe a tam Jirka. No, a pak sjezd dolů, to je nádherný vždycky. Daniel Havelka: Jednoznačně jízdu v pelotonu! To v horských kolech nezažiješ, tam se jede v balíku jenom po startu a hned v prvním nájezdu na polňačku je to roztrhaný. Takže pro mě osobně neskutečnej zážitek. Adrenalin jako blázen. Sebemenší chybka kohokoliv kolem tebe a v padesátikilometrové rychlosti to všechno popadá. Také se mi líbilo, že když seš zavřenej uvnitř balíku, tak tě to prostě nutí neustále dupat do pedálů stejně jako všichni kolem tebe, neexistuje žádný odpočívání z kopce, člověk pořád drží relativně stejnou tepovku. Musím říct, že teď budu na moji oblíbenou Tou de France koukat doma u kávičky s mnohem větším respektem. Takže bikeři, kdo jste nikdy nejeli silniční závod, rozhodně si to zkuste! No, samozřejmě nesmím zapomenout ani na společensko-sportovní zážitek, kdy se přímo vedle mě na start do první řady postavila mistryně světa a olympijská medailistka Maja Włoszczowska a chtěla se se mnou vyfotit. Vlastně ne, bylo to naopak. Jiří Ryba: Rozhodně stoupání na Pomezní Boudy. Mam rád kopce a cítím se v nich jako ryba ve vodě. Miroslav Kulda: V závodě jsem si užil celý závod, bylo tam tolik věcí, ze kterých mi šla hlava kolem, že nejde napsat jednu věc. Jízda v pelotonu, kolo na kolo v 50 km/h, spolknutej brouk v šedesátce, 3 centimetry za zadním kolem protivníka v Polsku v 70 km/h, jízda po zadním na Pomezkách před fanoušky s půllitry piva, na občerstvovačce jablko se solí, sjezd z Pomezek, kde pod pade jsme nejeli, jo a samotný cíl byl taky super. Takže nejvíc jsem si užil celý závod. Zážitek nemusí být pozitivní nebo negativní, ale musí být silný, což tady pro mě jednoznačně byl. Pavel Barvínek: Určitě atmosféru. A také to, že po celý závod se člověk cítí jako profesionál. Suprově zajištěný závod. To určitě potvrdí každý. Nesmím zapomenout ani na příjemné posezení u pivka s kamarády, které vždy rád vidím. PODĚKOVÁNÍ DANIELA HAVELKYChtěl poděkovat organizátorům cyklomaratonu za perfektní organizaci. Před závodem i po Skončení jsem viděl velitele závodu Honzu Slavíčka, který neustále něco do poslední chvíle zařizoval, abychom se měli my cyklisté jako v bavlnce. Nesmím ale zapomenout ani na organizátorky v cíli, které leckdy během dojezdů na poslední chvíli uskakovaly před šílenými závoďáky, a pak je ještě naháněly po celé ulici, aby jim mohly pověsit na krk zaslouženou medaili.  A samozřejmě poděkování zaslouží i ti, co stáli celý den v tom vedru na rozpálených křižovatkách a ukazovali nám, kam máme jet. Jaké jsou vaše další letošní cyklistické (bajkové) plány? Aleš Hantl: Další závod jedu teď v sobotu 23. června. Kolo pro život Vrchlabí - Špindl. Daniel Havelka: No, tak to bude asi další dobrodružství. V půlce července jedeme s Kubou Horákem a Alešem Mikulou poprvé do Rakouska na jeden z nejslavnějších mezinárodních závodů Salzkammergut Trophy. Napoprvé začneme opatrně, a to trasou C na 74 km s převýšením 2446 metrů. Jiří Ryba: Užívat si, v nejlepším případě, každodenního bikování a třeba zkusit nějaký delší mtb maraton. Na silnici již máš splněno a odzávoděno. Miroslav Kulda: Nejbližší plán je závod Gravel-Blinduro Česká Kanada, 2 x 70 km jízdy na oči s kolem s berany na měřených RZ, což je typ závodu, který jsem ještě nejel. Dále pak pořádáme dvanáctihodinový závod Hajnická 12, to bude taky solidní rámus, pak určitě o dovolený nějaký to poježdění po horách, pak další ježdění a další ježdění a další... A pak asi příprava fatbiku na zimní ježdění a spaní ve sněhu. To bych letos rád posunul zase o level výš. To je můj asi největší plán, ale to se už týká spíš ledna a února, až bude pořádně mrznout. Pavel Barvínek: Tak určitě na kolo nezanevřu. Jezdit budu dál. Jestli vše vyjde, chtěl bych se zúčastnit bajkových závodů v Lázních Bělohrad a určitě znovu na domácí trati v Žacléři. Pořadí top 10 týmů na trati 102 km 1. 4 Jezdci Nakopalipsy 7:52:13,20 2. Mapei Merida Kaňkovský 7:56:57,15 3. Kasper – Swix Team 8:17:34,30 4. Hradecký Spinning club 8:24:06,40 5. Best Cycle Chotěboř 8:28:09,75 6. Beko Bike Team 8:31:17,10 7. Agro Kolín 8:43:43,10 8. Trutnovinky 8:47:17,70 9. Ostré Kolo 8:51:18,45 10. Oobikes.com 8:58:41,45 Kompletní výsledky najdete ZDE. Michal Bogáňmichal@trutnovinky.cz foto: Miloš Šálek   Michal Bogáň                 michal@trutnovinky.cz foto: Miloš Šálek

Nahoru