Trutnov

Je to v pr..., řekl naštvaně cestující, když kvůli ledovce nejel vlak

Záhy jsem se o tom mohl přesvědčit na vlastní kůži. Jdu s předstihem na nádraží, abych v pohodě stihl vlak do Trutnova a byl včas na poradě. Blíží se vánoční svátky a je třeba dát dohromady lednový magazín, který má pro tentokrát uzávěrku o týden dříve než je obvyklé. Ujdu zhruba sto metrů po zcela zledovatělém chodníku a před sebou vidím starší ženu, jak se zapotácí a padá k zemi. Jdu ji na pomoc a padám taky. Nakonec se oba zvedáme, naštěstí se karambol obešel bez úhony. Blížím se k českoskalickému nádraží, kde postává několik lidí. Ze vchodu budovy vychází starší muž a ulevuje si. „Je to v pr…., za hodinu mám být v Trutnově a nic nejede.“  Jsme na tom stejně.  Jdu k pokladně, ohlásím cílovou stanici a paní za přepážkou mi stroze řekne, že bohužel vlak kvůli kalamitě nepojede. „Od Prahy nic nejede, před chvílí to hlásil pan výpravčí. Zkuste to později,“ říká omluvně. Chvíli postávám a řeším, co budu dělat. Mladé holky, které jedou do školy, si mnou ruce. „Zrovna dneska se mi to mrtě hodí,“ říká slečna a nahlas uvažuje o tom, jak si nechá vystavit potvrzení, aby do školy nemusela jet. „Kašlu na to,“ odvětí ji kamarádka, „jdu domů.“  Když je kalamita, tak se toho moc dělat nedá. Volám kolegovi, že nejedou vlaky a domlouváme se na náhradní poradě. „Pošli mi do mailu, co chceš dát do magazínu,“ říká a já se omluvím s tím, že to udělám. Odcházím z nádraží zpět domů, už velmi opatrně, abych zase neskončil na zemi. Potkávám známou, která si to nejistě šine k nádraží. „Ani tam nechoď, teď nic nejede,“ upozorňuji. Ona pokračuje v chůzi a já za sebou slyším, jak hodnotí situaci. „Trochu ledu a začínají problémy. A to ještě není žádná zima. Až napadne sníh a začne mrznout, to teprve bude pořádná kalamita,“ směje se. Tak uvidíme, zima je teprve na startovní čáře. Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz Ilustrační foto

Nahoru