Trutnov

Je to lehce návyková hra, říká „kačer“ Milan Rejmont

Vzpomenete si na svou první vypátranou krabičku? Jistě, bylo to v srpnu 2011 na Hoverle, nejvyšší hoře Ukrajiny. Cestou dolů jsem potkal medvěda, takže den plný nezapomenutelných zážitků.Medvěda? O tom mi musíte říct víc… Nahoru jsme jeli nákladním autem takovými šílenými serpentýnami, už to byl zážitek najíždět zatáčky nad propastí. Já jsem takový adrenalinový člověk, takže jsem se rozhodl, že zpátky půjdu lesem a tam jsem ho potkal. Byl ale dost daleko, nebylo nebezpečí, že bych musel utíkat, ale nevyfotil jsem si ho. Povedlo se vám pak kešku najít hned na první dobrou? Ano, byla to tradiční keš. Velká krabice, dobře zaměřená, jen bylo potřeba být nenápadný. Kolem se pohybovalo plno mudlů, jak mi říkáme lidem, kteří nehledají kešky. Se zadanými souřadnicemi v mobilu či jiném zařízení najít keš ale zase nemusí být tak těžké, ne? To je velice relativní. Ve skalách nebo v hlubokých údolích se ztrácí signál i na kvalitních přijímačích, tam už jdeš na cit, zkušenosti a rovněž kousek štěstí musí být. Snažím se vžít do uvažování autora, kam bych ji asi schoval já. Přečtu si taky zápisy předchozích nálezců, je k dispozici malá slovní nápověda autora, v některých případech také fotohint. Důležitá je informace o velikosti schránky - od mikro velikosti matičky na magnetu až po velký kýbl. Ještě se řídím obtížností  1 - 5 (například řešení zadání u Mystery keší) a terénem (T1 - T5), pro T5 je nutné vybavení - horolezecké, potápěčské…  Jaký úlovek vám dal zatím nejvíce zabrat? Je jich víc, jsou to výzvy a ty mám rád. Zmíním Vodopády Krkonoš, na kole to trvalo pět dní. U Nového Města nad Metují jsou dvě keše s názvem Jedna nebo dvě a dvě nebo jedna, výzva byla i série Avatar na Hruboskalsku. Ale jak jsem řekl, je jich daleko více. Hodně se mi líbí noční, kanálovky, podzemní kasematy… Nabídka je hodně široká. V Trutnově je nějaká kanálovka? Není. Jedna pěkná je v Turnově, ve Špindlu přímo ve Svaťáku pod tenisovými kurty, další je v Jaroměři v pevnosti Josefov a v kasematech, kde jdeš podle bludiček. Na stěnách jsou fosforové indicie a vedou tě ke krabičce, kde najdeš instrukce jak se dostat zpět. Na jaké zajímavé místo jste se díky geocachingu dostal? Pro mě jsou zajímavá všechna místa, kde jsem poprvé v životě. Kolikrát souřadnice ukáží místa, kam bych jinak nikdy nešel a která určitě stojí za návštěvu. To je další důvod, proč je tato hra, řekl bych, lehce návyková. Jak často vyrážíte lovit kešky? Je to různé, podle chuti, počasí, nálady, volného času.  Řekl bych, že vyrazím tak jednou za týden v průměru. Vydáváte se na výpravy za úlovky raději sám, nebo upřednostňujete skupinové hledání? Podstatnou většinu jsme našli ve dvojici a to hlavně na kole. Tam kde to nejde - v horách, ve skalách - po svých. Občas vyrazíme s kamarády ve větší skupině. Je při tom více legrace a logicky se také krátí doba dohledávky krabičky. Hráči geocachingu by neměli být na očích veřejnosti. Daří se to? Jistě, mělo by se i za cenu neodlovení keše a návštěvu odložit na jindy, patří to k bontonu komunity. Výhoda odlovu se skupinou na frekventovaných místech může být taktika, že hledají třeba v rozložené mapě a lovič v jejich krytu nenápadně vyjme schránku z úkrytu. Ve schránkách bývá text pro náhodného nálezce, aby ji nechal na místě a neničil ani nepřemísťoval. Jak jste se vůbec o geocachingu dozvěděl? Byl jsem se s kamarádem proběhnout do lesa a on najednou začal bloumat v soustředných kruzích okolo čehosi. Připadal mi jako klient diagnostického ústavu na vycházce, načež mě poučil o svém, pro mě legračním počínání. Připadalo mi to docela zajímavé, jakási přidaná hodnota k pouhému posunu v terénu z A do B a chytil jsem se drápkem. Jak člověk může začít? Co je potřeba za vybavení? Nejlépe od píky. Vybírat si takzvané tradiční keše, s obtížnosti a terénem 1 - 2. Tato jsou vhodné zejména pro výlety s dětmi. Těm se to hodně líbí, je to pro ně lákavé zpestření.  Vyplatí se domácí příprava, pročíst vše o keši, souřadnice zadat do mapového podkladu a nejlépe na leteckém snímku vidíte, že keš se nachází třeba u pravého zadního rohu mostu. Outdoorová navigace není podmínkou, úplně stačí mobilní telefon s navigací. Existují různé typy keší. Přibližte čtenářům, které jsou nejrozšířenější? Nejvíce je již zmíněných tradiček, další v pořadí jsou „Multiny“, kdy se k pokladu dostanete přes několik stanovišť, třeba procházka po zajímavých místech ve vesničce. Hodně se hledají také „Mysterky“, kde je nutno řešit nejrůznější úkoly, které autor připravil. Můžete vyluštit doma předem.  Ještě je několik dalších druhů keší méně se vyskytujících. V Trutnově a okolí je ukryto asi kolik schránek? Odhadem okolo stovky, místní kačeři jsou docela aktivní. Počty se mění, některé zanikají, nové se publikují. Jaká je komunita místních kačerů? Velice pestrá, několik jich znám osobně, jiné pouze přes profil na GC. Kolikrát ani neznám jejich občanské jméno, pouze přezdívku (nick). Také je možno se seznámit na různých srazech (eventech), které svolá někdo z kačerů, určí program a řídí jeho průběh. Geocaching je postavený na dobrovolnosti lidí, kteří si hru sami utváří. Sám jste několik keší založil. Kde jsou? Jednu mám kousek od domova. Je to mysterka  a týká se orientačního běhu, dalšího mého koníčku. Také jsem spoluautorem Krkonošských časovek na kole. Ty jsou nahrány v programu Vherigo, to je další typ keše.  Nově mám sérii deseti schránek na Pomezních boudách, které jsem umístil na méně známá místa, které však stojí určitě za navštívení. Každý se může přesvědčit, dá se stihnout za jediný den, byť je to poměrně náročné. Jak funguje samotné zakládání keše? Je to poměrně složité, jen pro pokročilejší. V kostce: nápad, konzultace se zkušenými kolegy, příprava v terénu i na netu (skrytě), poslat schvalovači pro danou oblast. Jeho případné připomínky doladit.  Složitější keš může vyzkoušet takzvaný betatester. Když je vše v pořádku, schvalovač keš zveřejní na netu. Autor se o ni stará jak na síti, tak i v terénu. Blíží se léto, období, které aktivitám v přírodě, jako je geocaching, nahrává. Jaké máte nejbližší plány a vyhlídky na lov? I když je lovecká GC sezóna celoroční, v zimě je přece jen útlum, mnohdy je však hledání jednoduší.  Nejsou tam třeba dvoumetrové kopřivy. Přednost v zimě dávám stejně lyžím.  V létě je dlouho světlo a výlet může být delší. V mém případě je to tak, že poloměr okruhu nalezených keší okolo domova je asi 80 kilometrů, takže je nutné se přiblížit autem. Plány nějak striktně neřeším, nechávám tomu volný průběh. Poslouchal jsem rozhovor s jedním kačerem, který se vydal s kamarády do Norska, jeli autem a podél silnice sbírali přilehlé keše. Myslíte, že o tom je geocaching? To jsou traily, ty já moc nemusím. Když už, tak autem určitě ne, ale jedeme třeba na kole. Kolem Jičína projedeme nějaký ten terén, poznáme krajinu a vesničky. To je hezký. Jsou ale i sběrači, kteří se za body honí autem. Kdy naposledy jste měl z geocachingu upřímnou radost? Radost mám z každé nalezené krabičky, hlavně když je dobře udělaná a na pěkném místě. Také mám radost, když vyřeším nějakou zapeklitou šifru nebo rébus, také když někdo pochválí moji kešku, což je ostatně jediná odměna zakladateli kešky. Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz foto: Miloš Šálek

Nahoru