Trutnov

Ital? Nejtěžší soupeř, kterého jsem kdy měl, prohlásil Jakub Klauda

Kubo, rozhovor začněme tím, kam jsi zaparkoval auto, které jsi v pátek dostal za titul mistra Evropy? Hele, mám ho doma v obýváku na poličce, ale jen tak tak se mi tam vejde. Když ti v úvodu galavečera prezident vaší asociace Petr Ottich řekl, že jako odměnu dostaneš auto. Uvěřil jsi mu to? Musím říct, že to zahrál velice dobře a v jednu chvíli jsem si říkal, že jako fakt dostanu auto? Pak mi to ale začalo docházet, že to je vlastně nemožné a bude to jen nějaká sranda. Škoda, byla by to příjemná odměna. (smích) A kromě tohoto upomínkového předmětu jsi za zlatou medaili něco dostal? Nic velkého, co by stálo za řeč. Nějaké oblečení, trička… Zpět ke galavečeru. Než přišel tvůj čas v ringu, co všechno jsi stihl zaznamenat v Uffu? Viděl jsem zápasy Štěpána a Matěje. Na Ondru jsem chyběl, protože to už jsem se soustředil na sebe a rozcvičoval jsem se. O přestávce jsem pak ještě viděl Pole dance. Galavečer se mi hodně líbil. Přišlo mi, že Uffo bylo úplně narvané a od zápasu Matěje se atmosféra konečně začala rozjíždět. Když ještě bojoval Štěpán, tak fanoušci nebyli rozpumpovaní a atmosféra byla ještě taková komornější. Ale ke konci večera to mělo správný grády. Na svůj zápas jsi čekal až do úplného konce. Jak ti bylo? Byl jsem v pohodě. Před dvěma týdny jsem měl tři zápasy, kde šlo o hodně, takže před tímto zápasem jsem nebyl nervózní. Jméno soupeře ses dozvěděl dva jen dny před gala. Nevadilo ti, že ses na něj nemohl víc připravit? My se většinou nespecializujeme na soupeře a jeho technicky, takže mi to nevadilo. Stačí jenom kouknout na jeden zápas. Většinou se nestává, že by zápasníci měnili svůj styl během několik let. Stačí opravdu kouknout na jeden zápas a uděláš si obrázek. Teď to vlastně bylo jen jedno kolo, řekl jsem si, že to bude něco jako já, takže to bude oříšek. No, a byl. Poprvé jsi do ringu vstoupil proti vyššímu soupeři (o šest centimetrů). Jak ses s tím vyrovnával? Popravdě jsem to ani moc nepociťoval. Bylo sice horší se na něj dostat, protože dobře uhýbal, ale že by to byl nějaký extrémní rozdíl oproti jiným zápasům, to se říct nedá. Na mistrovství Evropy jsem měl také dva vysoké soupeře skoro jako já. Jaké rady ti dali trenéři před soubojem? Ať si jedu to své a ať tam nechám srdíčko. Mít ruce nahoře a během zápasu si dát pozor na jeho lokty. Jak jsem říkal před Highlanders night, na mistrovství Evropy jsem nabyl nějaké zkušenosti, tak jsem je teď doma trošku prodal. Vyvíjel se zápas podle tvých představ? Podle mě se vyvíjel dobře. První dvě kola byla vyrovnaná. Myslím, že pro lidi to byl atraktivní zápas. Ve třetím kole jsem cítil, že mám navrch, protože on už i trošku fyzicky odcházel. Schytal jsi od Itala nějakou tvrdší ránu? Pár dobrých ran jsem tam dostal, ale nejvíc mě podle mě ohrozilo, bylo to fakt o kousek, jak mi ve druhém kole o pusu škrtl jeho loket. Kdyby byl o dva centimetry delší, tak mám pěkně rozseklý nos. Co se ti honilo hlavou před vyhlášením? No, říkal jsem si, že jsem na tom dobře a hlavně jsem měl radost z toho, že to byl super zápas. Byl to nejtěžší soupeř, kterého jsem kdy měl. Do hlavy rozhodčím nikdy nevidíš, ale já jsem měl ze zápasu fakt dobrý pocit a tak nějak mi bylo jedno, jestli vyhraju nebo prohraju. Ale vyhrál jsi a to se počítá, ne? Jasně. Porazit takhle kvalitního soupeře a mít ho zapsaného ve svých statistikách je samozřejmě pro mě jen plus. Jaké další soupeře si letos ještě zapíšeš do statistik? V sobotu odlétáme s Matějem do Ruska na Světový pohár, tak uvidíme, koho mi nalosují. Jsi mistr Evropy. Počítáš s tím, že se teď na tebe budou chtít soupeři vytáhnout? Počítám s tím, že mě budou chtít zbít, ale já se nenechám. Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz foto: Vilém Fischl

Nahoru