Trutnov

Hřeje to u srdíčka. Vím ale, že to nesmím zkazit, říká lékař o hraní ve filharmonii

Vzácný nástroj má Zdeněk Dufek doma pečlivě uschovaný, běžně hraje na jiné housle. Jenže... „Mají moc silný zvuk, do symfonického orchestru bych je vzít nemohl. Tak jsem sáhnul po těchto stoletých. Mají tišší zvuk, znějí krásně a příjemně se na ně hraje,“ tvrdí. Při koncertu Trutnovské filharmonie bude jedním z nejstarších muzikantů. Zažije ale možná podobné pocity, jako za mlada, kdy se učil v hudební škole ve Dvoře Králové nad Labem. „V roce 1958 tam založili symfonický orchestr. A hned první rok jsem v něm jako gymnazista seděl mezi staršími a zkušenými hráči. Hráli jsme Dvořáka, Haydna a hlavně Mozarta. Byla to velmi krásná a zajímavá zkušenost,“ vzpomíná. Když se ale začal věnovat medicíně, musela hudba ustoupit do pozadí. Místo hudebních večerů při svíčkách v přírodním divadle královédvorské zoo mělo přednost studium a práce. Nikdy se jí ale nepřestal věnovat. Naopak, v Trutnově se stal členem Komorního smyčcového souboru Musica Antiqua. „Jako lékař jsem jezdil vyšetřovat děti do Janských Lázní. Při jedné takové pracovní cestě jsem dostal nabídku zahrát si s Musicou Antikvou. Kývnul jsem, protože mám rád klasickou hudbu, barokní, romantickou... Je to prostě moje vášeň, byl jsem k tomu vychován,“ vypráví. Právě to byl klíčový moment, který nyní nasměroval Zdeňka Dufka i mezi členy nově založené Trutnovské filharmonie. Její základ totiž tvoří především dvanáct hráčů na smyčcové nástroje ze souboru Musica Antiqua. „Hřeje to u srdíčka, být u něčeho tak mimořádného, jako je první koncert městské filharmonie,“ přiznává. Od počátku se na premiérový koncert připravuje pečlivě a svědomitě. Doma, i při společných zkouškách. „Vím, že to nesmím zkazit. Nejsem profesionál, takže to ode mne vyžaduje pravidelné cvičení, a to i v mých letech. Musím se držet v kondici, abych s ostatními držel krok,“ směje se. Příprava je podle něj náročná hlavně při společném hraní. „V Antikvě jsme zvyklí jen na smyčce, teď se ale musíme srovnat i s dechovými nástroji. Ale musím přiznat že je to moc hezké, takhle parádně si zahrát,“ hodnotí první společná hraní v Uffu. Velký respekt má zejména ze Slovanského tance od Antonína Dvořáka. „Ten je dost náročný, tak abychom tam náhodou my amatéři neselhali... Ale věřím, že nás podrží kolegové z konzervatoře, kteří s námi budou hrát. Celý program hudebního večera je moc pěkný a já se na něj moc těším,“ přiznává. Stejně jako většina dalších muzikantů předpokládá, že si výjimečný moment přijdou do Uffa užít i jejich známí a příbuzní. „Ještě jsme o tom s rodinou nemluvili. Všichni ale vědí, že budu hrát, takže si myslím, že určitě přijdou,“ nepochybuje. A věří rovněž, že se koncert zapíše nesmazatelně do trutnovské historie. „Jestli to v ní bude uvedené, rád se na to osobně půjdu podívat a přečíst si. Rád sleduju Trutnovinky a těším se, jak si i tam o koncertu počtu,“ slibuje. Trutnovské filharmonii přeje, aby se stala trvalou součástí místní kultury. Věří, že má před sebou skvělou budoucnost. „Záleží ale hodně na zdejší hudební škole. Musí k tomu mít žáky a musí k tomu vést žáky, k této krásné hudbě. Ale věřím, že se to povede,“ dodává. Pavel Cajthamlpavel@trutnovinky.czFoto: Miloš Šálek

Nahoru