Trutnov

Honza, Lukáš a Ondra. Trutnovští „položelezňáci“, kteří zvládli to, co dá jen pár lidí

První poloviční „železňák“. Jaká to pro tebe byla zkušenost? Lukáš: Určitě velká. A když jsem něco stoprocentně nevěděl, jak se třeba ustrojit nebo co si vzít dalšího na závod, tak jsem se zeptal starších a zkušenějších a ti mi poradili. Za to jim moc děkuji. Ondra: Obrovská. Vůbec jsem nevěděl, jaký to bude a jak to zvládnu. Na druhý ročník Krkonošmana jsem se těšil už od toho prvního, kde jsem pomáhal tátovi. Pár dní před závodem jsem se začal i obávat, jestli stihnu limit. Dokončení závodu mě namotivovalo k tréninku na další. Honza: Bylo to něco nového, protože do té doby jsem jezdil jen sprint triatlony, závody maximálně kolem hodiny a půl. Takže tohle bylo z trochu jiného soudku. Nicméně takto profilově náročný závod v domácím prostředí se jen tak z hlavy nevytratí.Byl jsi připravený na závod včetně té bolesti, která se během závodu dostavuje?Lukáš: Byl jsem připravený, že to něco málo bude bolet. No, a nakonec mě břicho na kole bolelo asi 40 kilometrů. Pak při běhu jsem v posledním kole začal mít křeče, ale naštěstí jsem se z toho dostal rychle. Tak jsem do cíle doběhl a tam jsem se málem na nohách neudržel.Ondra: Nevím, jestli připravený, ale zase tolik to nebolelo. Až při posledním kole běhu mně začaly tuhnout nohy, takže jsem musel zvolnit, abych nedostal křeče. Po závodě jsem ani nebyl tak moc unavený, jak jsem očekával.Honza: Bohužel můj zdravotní stav v době závodu byl daleko za ideálem, tak jsem nemohl naplno otestovat svoji připravenost.Jak jsi spokojený s výkonem - plavání, kolo, běh a celkově?Lukáš: Nejvíce mě překvapilo plavání. Trénoval jsem asi čtyři měsíce a pak jsem při závodě ke kolu připlaval jako 11. z 37., což je hodně dobrý. A to mi všichni říkali, jak musím plavat od malička, když chci dělat triatlon. Kolo jsem čekal jako mojí nejsilnější disciplínu, ale bylo to snad nejhorší, nezvládl jsem přechod mezi plaváním a kolem. Čtyřicet kilometrů jsem se trápil, než jsem se rozjel, ale to už bylo pozdě. Běh byl v pohodě, až na posledních sedm kilometrů. Tam už jsem dostával křeče a musel jsem párkrát jít, abych to rozchodil. Celkově jsem určitě spokojený - 25. místo z 37 závodníků při premiéře? Za to se stydět určitě nemusím. Ondra: Plavání bylo pro mě tak trošku chaos. Od začátku jsem se chtěl za někoho zachytit, abych to měl lehčí, jenže vůbec se mi nedařilo najít správného tahače. To se mi poštěstilo až někde ve druhém kole. Na to, že se plavalo bez neoprenu, jsem zaplaval čas, který jsem přibližně očekával. Cyklistiky jsem se obával nejvíce, ale jelo se mi docela dobře. Až na posledních asi 30 kilometrů, kdy mě začaly bolet záda. Čas by mohl být lepší, ale na moje cyklistické schopnosti bych lepší čas nezvládl. Ze všech tří částí se mi asi nejlépe běželo. Myslel jsem si, že po tom kole se už nerozeběhnu, ale šlo to. První kolo jsem si užíval, druhé docela taky. Jen po kopci ze Severky mně začaly tuhnout nohy a to se drželo i ve třetím kole, kdy už jsem kvůli tomu nemohl přidat. Asi proto jsem do cíle nedoběhl tak zničený. Celkově jsem spokojený, závod jsem si moc užil a ještě jsem měl časovou rezervu skoro dvacet minut z obávaného limitu. Honza: S plaváním jsem byl spokojený, plaval jsem si své klidné tempo a vylézal jsem v první polovině. Na kole to bylo fajn, ale jen do Rudníku, kde se ozvala záda, kvůli kterým jsem musel několikrát zastavit a pořádně se protáhnout. V tu chvíli jsem věděl, že už to bude jen o dokončení. No a běh? Před závodem jsem plánoval, že to po kole zabalím, protože jsem si v tréninku týden před závodem celkem ošklivě poranil patu, s kterou nebyla možnost normálního běhu. Nicméně, duch tohoto závodu mě hnal dopředu. Celkově to byl spíš boj se sebou samým, protože od samého počátku jsem věděl, že ani zdaleka nebudu moct předvést stoprocentní výkon. Ale přesto všechno to byla bomba, nezapomenutelný zážitek. Ttroufneš si někdy na celého Ironmana? Lukáš: Po pravdě jsem se chystal na toho dlouhého, ale mám smůlu se zdravím, tak mi to nějak nevyšlo. Ale teď jsem rád, že jsem to nejel. Příští rok ho chci určitě zdolat, ale nejdříve si to pořádně rozmyslím, protože je to fakt fuška. Teď chci zkoušet ty poloviční, ten nejbližší bude 16. srpna v Praze. Prý na triatlony mám a hlavně mám ty základy. Tak proč toho nevyužít. Ondra: Rád bych. Měl jsem to v plánu už letos, ale to zdaleka nevyšlo, 180 kilometrů na kole bych ještě neujel. Uvidím, jak se mi podaří natrénovat na příští rok. Honza: Někde v koutku duše tam ten sen je, ale je na to ještě spousta času. Momentálně bych se chtěl zaměřit právě na půlky. Co tě na triatlonu baví? Lukáš: Poznal jsem úplně jinou partu lidí. Jinak se mi trénuje a hlavně to beru jako výzvu, kterou musím jen dokončit a je jedno za jak dlouho. Teda, pokud nepřekročím limit. Ondra: Líbí se mi, že se skládá ze tří sportů, takže si můžu vybrat, co zrovna chci trénovat a přizpůsobit to i počasí.Honza: Baví mě to kouzlo propojení tří sportů, tvrdá práce, dřina a v neposlední řadě lidi, kteří se kolem triatlonu pohybují. Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz twitter: michalbogan foto: Michal Bogáň, Marek Čtvrtečka

Nahoru