Trutnov

Důležité je, aby se moje hraní líbilo lidem, říká talentovaný muzikant

Kolik času denně věnujete studiu a kolik hře na klavír či housle?Po návratu ze školy se studiu nevěnuji skoro vůbec, věnuji se hlavně hudbě. Každý den navštěvuji místní základní uměleckou školu a účastním se všech možných akcí nejen této školy, ale hraji třeba také při vernisážích výstav a podobně.Zatímco malé děti si hrají, vás posadili za klavír. Pamatujete si na to, nevadilo vám to?Taky jsem si hrál s dětmi venku. Pamatuji se ale, že mě doma učila máma, seděla nade mnou a dohlížela na to, abych se vše dobře naučil. Vzpomínám si také na své první vystoupení ještě v mateřské škole, to mi bylo asi pět let. Projevoval jste už v útlém věku hudební talent?Myslím, že mi to docela šlo. Mamka byla poměrně přísná učitelka a dbala na to, abych dodržoval to, co mi zadala. I když tenkrát jsem to občas bral tak, že musím. Dnes jsem mamce vděčný, že mě do hudby tlačila. Co jste tehdy hlavně hrál?Byly to věci ze starých klavírních škol. Později, když jsem přišel do základní umělecké školy, byl mým prvním učitelem na klavír pan Houska, a to jsem hrál i novější věci od současných autorů. Aby toho nebylo málo, v šesti letech jste začal hrát na housle.Na housle jsem začal hrát v první třídě a půl roku na to jsem si přidal klavír. To už bylo v základní umělecké škole, i když na tento nástroj jsem začal hrát už předtím doma. Jak dítě rozvíjí svůj hudební talent? Je nutné to pěstovat hned od začátku. Je to podobné jako ve sportu. Sportovci také začínají v útlém dětství. V pozdějším věku to do člověka tolik nejde. Jste z muzikantské rodiny?Sestra hraje velmi dobře na klavír. Můj děda hrál na housle, jeho sestra rovněž a mamka také hraje. Kam vás trutnovská ZUŠ ve hře na oba nástroje posunula?Tam, kde jsem. Všechno jsem se naučil v této škole. S houslemi jsem začal navštěvovat učitelku z pardubické konzervatoře. Klavírní základy mně dala mamka. Je těžké hrát na klavír a pak se přeorientovat na housle?Pro mě to zase takový problém není, ale vím o různých houslistech, kteří mají velké potíže naučit se něco na klavír, protože prstoklady a postavení rukou jsou naprosto odlišné. Já jsem začínal dost brzy, takže teď už mi to nedělá žádný problém. Který z těch dvou nástrojů je vám bližší?Mám moc rád oba. Na klavír ale vydržím cvičit déle. Když improvizuji, tak mám rád oba nástroje stejnou měrou. Máte na výběr z více houslí?Už jsem vystřídal hodně nástrojů, všechny jsem je měl půjčené ze základní umělecké školy. Lišily se hlavně velikostí. Když jsem přešel na tříčtvrteční velikost, tak jsem zdědil housle po své pratetě. V současné době mám doma troje celé housle. V Koncertní síni Bohuslava Martinů v Trutnově je špičkový klavír Petrof. Zahrál jste si na něj?Mnohokrát a jsem za to moc vděčný zdejší základní umělecké škole, která nám domlouvá možnost hrát právě na tento nástroj. Je vynikající. Které autory máte nejraději? Při hře na klavír nemám moc rád klasicismus, takže autoři jako je například Mozart mě už moc neberou. Mám raději složitější harmonie. Líbí se mi barokní hudba a moderní jazzová muzika. Z autorů je mi blízký francouzský impresionista Claude Debussy a na housle mám rád hlavně romantické a moderní věci. Zalíbil se mi houslový koncert od Alexandera Glazunova, který bych chtěl hrát na svém příštím absolventském koncertě. Zúčastnil jste se mnoha soutěží. Co považujete zatím za svůj největší úspěch?Soutěžit mě velmi bavilo. Teprve nedávno jsem přišel na to, že hudba není soutěžení. Není to prostě sport. Nejde to hodnotit objektivně, vždycky je to subjektivně zabarvené podle preferencí porotců. Za svůj největší úspěch považuji, když na mé absolventské koncerty přijde hodně lidí a známých a všem se to líbí. Neuvažoval jste o škole hudebního typu?Nikdy jsem o tom moc neuvažoval, protože jsem byl přesvědčený, že se nechci živit hudbou. Neuvažoval jsem ani o studiu na konzervatoři. Teď mi to ale začalo vrtat hlavou a klidně bych vyzkoušel studovat konzervatoř dálkově, i když bych se hudbě i nadále věnoval jen jako svému koníčku. Orientoval bych se spíše na housle. Konzervatoř by mi poskytla větší přehled a možnost dotáhnout to v hudbě ještě dál. To by myslím nebylo špatné. Hrajete sám, nebo jste členem nějakého hudebního tělesa?Rád hraji v orchestru, baví mě improvizování a komponování. Chtěl bych se někdy na chvíli stát dirigentem nějakého menšího tělesa. V současné době hraji v orchestru Musica Candida a také jsem působil v Colombit quartet, které se už rozpadlo. Samostatně vystupuji na vernisážích a při jiných akcích. Skládáte sám hudbu, nebo se zaměřujete jen na převzaté skladby?Hraji výhradně skladby jiných autorů. Kompozici a improvizaci praktikuji v tanečním oboru základní umělecké školy, který doprovázím na klavír. Nevylučuji ale, že bych v budoucnosti napsal nějakou hudbu. Máte mezi houslisty a klavíristy nějaký vzor?Samozřejmě mezi dobré klavíristy u nás patří Ivan Klánský se svým synem Lukášem. Velmi se mi líbili, když hráli v Trutnově Slovanské tance. Přednost ale dávám tomu, jak je to zahrané, než, kdo to hraje.  Je pro vás vystupování při vernisážích nebo jiných akcích stejně důležité jako koncert? Za nejdůležitější považuji, aby se to líbilo lidem. Nijak zvlášť nerozlišuji, zda jde o vernisáž nebo koncert.  Máte rezervy? Jste sebekritický?Ano, všichni děláme chyby. Sebekritický jsem hlavně, když se slyším na nějakých nahrávkách. Snažím se neusnout na vavřínech, i když se mi to občas stává. Potom se mi to většinou vymstí. Jste odkojen klasickou hudbu, ale vaši vrstevníci spíše poslouchají rockovou muziku a jezdí po festivalech. Posloucháte ji také?Poslouchám tuhle hudbu taky a rád. Chtěl bych se určitě ještě naučit na kytaru. Letos jsem měl v plánu navštívit trutnovský festival, ale okolnosti mi to nakonec nedovolily. Trochu jsem litoval, určitě bych si tam vybral. Dbáte o své ruce? Jste na sebe opatrný, nebo to nijak neřešíte? Naštěstí se mi ještě nic nestalo a doufám, že ani nestane. Nejsem ale nějak přehnaně opatrný. Prý se věnujete astronomii? Líbí se mi hlavně astrofotografie a zachycování různých nebeských objektů. Máte rád také umění. Jaký druh konkrétně?Navštěvoval jsem výtvarný obor základní umělecké školy, ale to mi tak nešlo, tak jsem s tím skončil. Mohou být tyto obory inspirací k hudbě?Určitě mohou. Moc se mi líbí například cyklus Planet hudebního skladatele Gustava Holsta. Je to soubor velkých orchestrálních kusů. To je příklad toho, jak se kombinuje zájem o vesmír s uměním. Na co se chcete v hudbě i v životě zaměřit v nejbližší budoucnosti?Momentálně se zaměřuji na to, abych dokončil gymnázium, protože chci pokračovat na nějaké vysoké škole technického směru. Hudební cíle nyní nejsou prioritou. V hudbě bych chtěl zkusit dálkové studium na konzervatoři. Musím pořád k něčemu směřovat, aby píle převažovala nad leností. Stanovil jsem si také skladby, které bych chtěl hrát na svých absolventských koncertech na housle a na klavír. Sleduje vaše maminka, která vás důsledně vedla k hudbě, vaše počínání?Teď už tomu nechává volný průběh. Dříve pořád kontrolovala, jestli jsem dostatečně cvičil a zda všechno umím. Na moje koncerty ale chodí. Dokážete si představit svůj život bez hudby?Představit si to dokáži z mnoha různých důvodů, které bych nechtěl jmenovat. Jedním z nich může být, že mě to přestane bavit. Vždy se lze vrátit. Občas je prospěšné, když před prázdninami všeho nechám a dobře si odpočinu. Na konci prázdnin můžu začít zčerstva a nanovo. Je to lepší, než když umělec pořád dře. Hynek Šnajdarhynek@trutnovinky.czFoto: Miloš Šálek, archiv Lukáše Červeného

Nahoru