Trutnov

Dobrý sluch a trpělivost, to je recept úspěšného ladiče klavírů

Ladič pian je profese, které se nemůže věnovat každý. Čím musí být obdařen?Samozřejmě dobrým sluchem. Všechno se dá naučit, ale pokud ladič neslyší, jak by měl, tak pro tu práci nemá základní předpoklad. Kdy jste zjistil, že právě vy se tomuto oboru můžete věnovat?Od šesti let jsem navštěvoval hudební školu, hrál jsem na violoncello. U strunných nástrojů výšku tónu určuje hráč při hře. Už při tom se tříbí sluch a to jsou první předpoklady pro tuto profesi. Absolvoval jste nějaký kurz?Vyučil jsem se v tehdejších Československých hudebních nástrojích a u firmy Petrof. Absolvoval jsem také kurz pro ladiče a dostal jsem certifikát, že můžu profesi vykonávat. Musí mít ladič absolutní sluch, nebo je to jen mýtus?Absolutní sluch je naprosto výjimečný. Vím, že ho měl Herbert von Karajan. Sluch se dá samozřejmě vycvičit.Já používám klasickou mechanickou ladičku. Hrajete aktivně na klavír?Ladič by měl umět hrát na klavír, i když někteří hrají málo. Já jsem se dostal ke klavíru přes cello a hraji na něj rád. Co je na profesi ladiče výjimečného?Je to úžasné povolání, protože umožňuje poznat spoustu skvělých umělců a míst doma i v zahraničí. Je to velmi flexibilní profese. Nikdy dopředu nevím, kam pojedu. Stává se, že mě zavolají v den koncertu, že zapomněli objednat ladění klavíru, tak tam okamžitě vyrazím. Kam jste musel jet za nástrojem nejdál?V roce 2008 si mě nikoliv jako ladiče, ale soudního znalce pozvali na českou ambasádu v Paříži. Posuzoval jsem nekvalitně provedenou generální opravu klavíru. Byl to nástroj, ke kterému jsem jel nejdál.  Dokážete spočítat, kolik nástrojů vám prošlo rukama?V registru mám asi dvacet tisíc klavírů. K některým zákazníkům se vracím pravidelně rok co rok. Letos už to bude jednačtyřicet roků, co jsem s touto profesí začal, co jsem začal chodit s kufříkem s ladícím nářadím. Bylo mi sedmnáct let.  Který klavír byl nejcennější?Bude jich asi více, ale vybavuje se mi klavír značky Bernstein, který jsem před osmi lety opravoval pro Městský úřad v Broumově. Je z roku 1908. Je to velice cenný a kvalitní nástroj, o který jsem se staral třicet let.  Bohužel dvakrát spadnul z nákladního auta a silně se poškodil. Oprava trvala zhruba tři čtvrtě roku. Pak si vzpomínám na krásný Stanway v hudební škole v Úpici. Dělal jsem na něm generální opravu. Do dneška se využívá ke koncertům. Jak dlouho trvá naladění jednoho nástroje?Jsou nástroje, které ladím i pětkrát za rok. Speciálně v trutnovské Koncertní síni Bohuslava Martinů klavír Petrof ladím před každým koncertem, při každém Trutnovském podzimu. Příprava klavíru na koncert trvá dvě až tři hodiny. Každá struna se musí zkontrolovat. Nástroj pochopitelně ovlivňuje prostředí, ve kterém je umístěn. Změna teploty a vlhkosti má obrovský vliv na jeho stav.   Říká se, že nevidomí nebo slabozrací jsou výbornými ladiči nástrojů. Je to pravda?Ano, bezesporu. Mají neskutečným způsobem vytříbený sluch. Rozeznávají neomylně barvu hlasu, tónu, jsou prostě vynikající. Když naladíte klavír a pak se zúčastníte koncertu, posloucháte, jak se vám to povedlo?Trpím profesionální deformací. Slyším nedostatky i při poslechu z CD, ale to přecházím. Když ale naladím klavír a pak sedím v hledišti, tak se neubráním a pečlivě poslouchám, zda jsem neudělal chybu. Co všechno k této profesi kromě sluchu potřebujete?Obrovskou trpělivost. To je dominantní vlastnost. Důležité je také soustředění, a to nejen při ladění, ale také při opravách. Každý klavír má osmaosmdesát tónů, každá operace se tedy opakuje osmaosmdesátkrát. U koncertních nástrojů se to dělá několikrát za sebou. Nesmí se spěchat. Předpokladem je rovněž manuální zručnost. Ladíte klavíry v Uffu, v Koncertní síni Bohuslava Martinů. Mohl byste tyto nástroje představit?V Koncertní síni Bohuslava Martinů je vynikající nástroj Petrof, P 210, model Pasat, který patří do mistrovské řady. Je starý asi pět roků a přišel na 1 milion 150 tisíc korun. Město se v tomto ohledu zachovalo velice velkoryse. Umělci sem kvůli tomuto klavíru rádi jezdí. Naopak životnost klavíru v Uffu pomalu končí a bude se muset koupit jiný. Navíc je malý a nemá zvukový potenciál, aby pokryl prostor společenského centra. Klavíry ale také opravujete a kompletně rekonstruujete.Klavír doma v dílně rozeberu, pak ho postupně skládám dohromady a udělám z něho nový nástroj. Spolupracuji s výrobci náhradních dílů, kteří jsou převážně v Německu. Snažím se používat nejkvalitnější součástky včetně kladívek a strun. Rekonstrukce jsou dost nákladné, pohybují se ve statisících korun. Který nástroj je pro ladiče nejdůležitější?­ Samozřejmě je to ladící klika. Ta, kterou používám, je 125 let stará a slouží mi celých jednačtyřicet let a zdědil jsem ji po jednom ladiči. Jsem s ní velmi spokojený.   Co byste doporučil někomu, kdo si chce koupit klavír a nic o něm neví?Měl by se určitě poradit s odborníkem. Měl by také vědět, proč si ho chce koupit, zda jako dekoraci či nástroj, na který se bude hrát. Občas se stává, že si někdo koupí piano, ale je na něm spousta závad. Předem upozorňuji, že opravy budou nákladné.  Setkal jste se v souvislosti s vaším oborem s nějakou klavírní hvězdou?Je jich spousta. Velice dobré kontakty mám s vynikajícím jazzovým klavíristou Emilem Viklickým či Karlem Růžičkou. Úžasné bylo setkání s dalším klavíristou Jiřím Levíčkem, který hraje v Triu Roberta Balzara. Dokonce chce, když tady hraje poblíž, abych mu naladil klavír. Jedno z nejkrásnějších setkání, když jsem začínal, bylo s profesorem Josefem Páleníčkem, který byl jeden z našich nejlepších koncertních mistrů. Ladil jsem nástroj i pro vynikající klavíristku Irinu Kondratěnko. Těch umělců je hodně. Vzpomínáte si na nějakou zajímavou příhodu spojenou s vaší profesí? Někteří umělci dokáží malinko sekýrovat nejen kvůli ladění, ale také kvůli intonaci, barvě tónů. Jeden z nich byl stále nespokojený, tak jsem mu řekl, ať přijde za hodinu. Když odešel, dal jsem si nohy na židli a hodinu odpočíval. Klavírista za hodinu přišel, a aniž bych já na nástroj sáhnul, zahrál a řekl: Teď je to ono.   Dá se laděním nástrojů uživit, máte tady konkurenci? Konkurenci mám, ale nemám pocit ohrožení. Zakázek mám dost, takže se dá laděním určitě uživit. ANTONÍN KRBÍLEK -          narozen 28. srpna 1956 v Brně -          absolvoval klavírní učební obor v Jiříkově a v Hradci Králové -          zabývá se laděním a stavbou klavírů -          profesi se věnuje 41 let -          je ženatý, má dvě děti -          žije v Trutnově Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz Foto: Miloš Šálek

Nahoru