Trutnov

Děvín, chata se studentskou duší

Aby škola měla horskou chatu, natož v 1. zóně Kr­konošského národního parku, je velká rarita. Před více než šedesáti lety ji studentům věnovala pro­fesorka Marcella Pradáčová. V roce 1947 původní usedlost koupila od národního správce a začala tam brát své studenty, respektive studentky. Teď už víte, proč Děvín. Party kluků v té době ještě jezdily na sousední Studánku patřící tehdy pro změnu panu profesoru Kovářovi. V roce 1958 ale nešťastnou náhodu vyhořela a od té doby se všichni gymnazisté scházejí společně na Děvíně, kde prožívají své příběhy.  „Kdyby Děvín (dnes v majetku Nadačního fondu Gymnázia Trutnov) mohl mluvit, asi bychom se divili,“ usmívá se dlouholetá správkyně budovy Štěpánka Šichová. Chata, ležící v oblasti Studnič­ních domků, vedle lavinového svahu pod Mapou republiky, z Pece pod Sněžkou k ní stoupáte 3,5 kilometru, však svým způsobem promlouvá. A to z kronik, do nichž studenti dříve zapisovali postřehy, události, zážitky. „Ze záznamů zjistíte, že se zábava dnešních studentů a jejich předchůdců před desítkami let v podstatě vůbec neliší,“ poukazuje Šichová, absolventka z roku 1995 (na gymnázium se pak obloukem vrátila tři roky učit biologii a che­mii, od svého „prváku“ je v kontaktu s Děvínem již jedno čtvrtstoletí). „Ten dům má neuvěřitelného genia loci. Stačí tam prostě jen být a užívat si místo, kde se tak nějak zastavil čas,“ prozrazuje jeden z důvodů, proč se tam lidé stále vracejí, ačkoliv jsou někteří ze školy pryč již přes třicet let. Na prvním místě ale Děvín samozřejmě slouží jako útočiště pro školní akce. Kupříkladu hned v prvním ročníku sem na dva zářijové dny jezdí studenti. Účelem poznávací geologické exkurze s vycházkami do okolí je i vzájemné poznávání se. Třídy vyrážejí do Krkonoš také na školní výlety. Dříve byla chalupa využívána hlavně pro lyžař­ské kurzy. V roce 1991 ale při jednom takovém „bouchnul“ kotel. Celé ústřední topení popraska­lo a nebyla síla to opravit. Od té doby se topí jen dřevem v kamnech, která má každá místnost. „Ale protože se nacházíme v 1. zóně KRNAPu, tak v lese nesmíme sebrat ani dřívko,“ upozorňuje Šichová. Dřevo tedy lesáci složí pod kopcem a studenti ho pak vynášejí v krosnách. „Když jsme zase před pár lety budovali čističku odpadních vod, tak jsme pod důsledným dohledem strážců parku museli přesa­zovat trsy kytiček,“ vzpomíná členka správní rady Nadačního fondu. Poloha Děvína je bez nadsázky úžasná! (To potvrdí každý, kdo se tam někdy ocitl.) Na druhou stranu je ale také zavazující. Jedná se o místo, které oprávněně podléhá přísné ochraně. Kuriozitou chalupy je, že přímo jí protéká potok. Je sice svedený do hadice, ale je na něm vybudovaná malá vodní elektrárna. Před pár lety prošla opra­vou, protože do Děvína práskl blesk a řídící jednot­ka elektrárny vyhořela. Energie z ní slouží výhrad­ně jen k tomu, aby se na chatě dalo svítit. „Žádné jiné moderní technologie tam beztak nejsou, jen jedno malé rádio,“ přibližuje Šichová. Děvín má na starosti od roku 2007. „Každý rok se snažíme o nějakou investici, aby chalupa nebyla zanedbaná a mohla dál sloužit všem,“ míní. V loňském roce se například kupovaly nové mat­race na spaní. Srdcem chalupy je kuchyně, kde se odehrává všechen děvínský život. U vyhřátých kachlových kamen, která už jsou několikátá v řadě. Kouzelné jsou večery s kytarou. Atmosféru cha­lupě dodává dlouhá série studentských „záseků“, ověnčená je cedulemi jako třeba Pitevna nebo JZD. „Nedávno se tady sešla skupinka starších absol­ventů a jedna paní říká: „Jéžiš, tuhle ceduli jsme ukradli na chmelové brigádě před 40 lety a ona tady pořád je.“ K návratům současných i bývalých studentů svádí Děvín celoročně. V zimním období, kdy je chalu­pa zachumlaná do sněhové peřiny, je tam jako v pohádce. I když venku zrovna řádí vánice, tak v kachlových kamnech praskají vlastnoručně done­sená polínka. Všichni jsou v teple a bezpečí. Stejně oblíbená je chalupa ale i přes letní prázdninové mě­síce. „ Někdo tudy jen prosviští, ale najde se dost těch, kteří si k Děvínu vybudují vztah. Jinak by se nevraceli dvacet třicet let poté, co opustili gympl,“ uzavírá Štěpánka Šichová. Když se řekne Děvín Petr Skokan, ředitel Gymnázia TrutnovI přesto, že nepocházím z Trutnova a nejsem absolventem místního gymnázia, jsem si samozřejmě za 22 let půso­bení ve škole nějaký názor i vztah k Děvínu vytvořil. Děvín je chalupa na úžasném místě v Krkonoších. Chalupa, ze které dodnes dýchá nádherná atmo­sféra a historický příběh, který si s sebou nese. Díky tomu, že se chalupa nedlouho po 2. světové válce stala širší součástí trutnovského gymnázia, naskytla se celým generacím studentů a absol­ventů školy příležitost prožívat nezapomenutelné a neopakovatelné chvíle přímo uprostřed Krkonoš. Myslím si, že těch skalních Děvíňáků se rodilo více v dřívějších dobách, ale stejnou příležitost mají i generace dnešní. Velký dík a respekt patří všem, kteří se za ty dlouhé roky zasloužili a nadále za­sluhují o skutečnost, že chalupa v relativně skvělé kondici funguje dodnes, a může být i dnes místem formování lidských charakterů, vytváření vztahu k přírodě a horám, nebo prostě „jen“ místem se­tkávání a vzpomínek na studentská léta. Renáta Smutná, maturantka 1979Lyžařský kurz, všechno vy­nosit pěšky na zádech, žádný vlek, hezky šlapat, jídlo horší, protože jsme si vařili sami (v patnácti nám to moc nešlo), suchý záchod, voda tekla malým proudem do žlabu, ale jinak skvělá atmosféra, úžasné večery bez elektřiny, hry, zpěv, legrace - správná romantika. Jan Tylš, návštěvník chalupyJelikož nejsem gymplák, tak jsem o něm slýchával nesku­tečné historky od bráchy a ka­marádů, co tam chodili. Teď na středně stará kolena se mi tam podařilo několikrát s různými partami přespat a byl jsem vždy nad­šen tou atmosférou. Elektrifikace Děvína pomocí vodní elektrárny, kterou provedl bývalý student, je úžasná a inspirující. Jsem rád, že vedení gymnázia a nadšenci kolem udrželi tuto chalupu pro další ge­nerace romantiků. Tímto bych jim rád poděkoval. Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz foto: Štěpánka Šichová, archiv Děvína

Nahoru