Trutnov

Den D. Vozíčkář Kisý jde bojovat na mistrovství světa o medaili i letenku do Ria

„Chtěl bych se s něčím vrátit,“ řekl nám v rozhovoru, ke kterému jsme se sešli ještě před jeho letem do Perského zálivu. Šampionát tam probíhá od minulého týdne za rekordní účastí 1300 atletů ze stovky zemí. Českou atletiku zastupuje pět mužů a jedna žena. Aleši, ve hře kromě medailí bude prý i účast na paralympiádě. Je to pravda? Mám informace, že pokud by se někdo z naší výpravy umístil do druhého místa, tak má jistou letenku do Ria. A to je pro mě hodně motivující, protože si myslím, že mám šanci se tam dostat. Díval jsem se na různé rankingy výkonů, soupeři sice hází dost, ale z vlastních zkušenosti vím, že na těchto akcí to není jen o tom. Byla by to pecka. Z posledního mistrovství světa na Novém Zéland před čtyřmi roky jste si přivezl bronz. S tím tam jedu i letos, že chci přivézt aspoň nějakou placku. A kdyby to vyšlo na první nebo druhé místo, bude skvělý, Rio by se mi přiblížilo. Strašně rád bych se tam podíval. Zaprvé jsem tam ještě nebyl a hlavně zadruhé je paralympiáda obrovský zážitek. Přiblížilo? Říkal jste, že byste měl jistou letenku, nebo to ještě musíte potvrdit limitem? Co se týká limitu, který je vypsaný na Rio, tak si myslím, že splnit ho by pro mě neměl být problém. Mnohem důležitější ale je, aby Česká republika vybojovala dostatečný počet míst. Klidně se může stát, že limity splní víc lidí a pak bude záležet jen na Českém paralympijském výboru, jak to rozdělí, protože kromě našeho postižení kvadruplegiků do toho spadají ještě spastici, nevidomí, mentálně postižení. A je jedno, jestli místo vybojuje ten nebo onen. Přednost pak dostanou ti, co budou mít největší šanci na medaili. Aspoň takhle si myslím, že by to mělo fungovat. Stejně fungovala i nominace na mistrovství světa? Ano, z České republiky jsme měli omezený počet míst. Byly vypsané limity A i B, které co vím, splnilo hodně lidí, ale podmínkou samozřejmě byla i určitá účast na takových těch lepších závodech, kde se získávali body do celosvětové rankingu. Takže vy jste na tom dobře? To je těžké říct, protože pomalu rok co rok nám mění ty házecí židle - kozy. To, co jsem splnil na své staré koze, která mohla pružit a měla své určité vymoženosti, tak už neplatí. Teď je ta koza pevná, stabilní a uchycená tak, že člověk už si s ní nemůže hrát tak jako předtím. Na staré jsem házel 8,26, a teď mám osobák ais 7,80. Myslím si, že to půjde ještě nahoru, ale není to snadné. Nemám čas na to, abych dennodenně trénoval, ani na to nejsou lidi. Navíc v tomto roce mám větší zdravotní problémy. Jaké? Asi v červnu jsem si utrhl vaz v rameni. Přetížil jsem si to cvičením a trénováním. Jednoho dne jsem se zdvihl z auta na vozík a zjistil jsem, že už nemůžu zpátky. Nešlo to. Jel jsem do Hradce na fakultku a na ultrazvuku mi řekli, že s tím budu muset jít na operaci. Naštěstí to není tak vážné a na operaci půjdu, až se vrátím z mistrovství světa.  Kdybych šel hned, tak bych byl minimálně dva tři měsíce mimo a do Kataru by mě nevzali. Druhá možnost byla přetrpět to. A neomezuje vás to při házení? Ne, na ten pohyb při tom hodu to nevadí. Jen je to těžké s trénováním. Neunesu tolik závaží, co bych potřeboval v posilovně. Bohužel. Celoroční loňská atletická pauza nepoznamenala vaši fyzičku? Já trénuju stále, chodím do posilovny a tak dále, protože hraju rugby. Letos jsme v Praze skončili na mistrovství Evropy pátí. To byl super zážitek. Náš tým podal výborný výkon. Podařilo se nám porazit nebo sehrát vyrovnané zápasy se soupeři, od kterých jsme předtím dostávali na prdel. Dokázali jsme něco, co jsme ani nedoufali, že by se mohlo povést. Co oštěp a disk? Ty v Kataru nezkusíte? Ne, protože si zase něco chytráci z IPC vymysleli. Disk nám na mistrovství světa a paralympiádě zrušili úplně. A oštěp nám sloučili se zdravějšími. Abych to vysvětlil. V atletice je rozdělení podle handicapu do sedmi skupin. Kvadruplegici, což jsou postižení s rukou a jsem to i já, jsou 51, 52, 53. Já jsem 53, říká se tomu nejzdravější kvadrouš. Jenže teď nás sloučili se skupinou paraplegiků 54, což jsou kluci, kteří mají úplně zdravé ruce a mají třeba problémy jenom trupového charakteru. Takže já hodím oštěpem 19 metrů a svěťák je u nás 24 metrů, ale v té 54 hází 28 respektive 30 metrů. A bohužel se to ani nepřepočítává podle tabulek na body. Z naší skupiny jsme teď totálně bez šance. Proti tomu nikdo neprotestoval? Hodně lidí protestovalo a hodně jich kvůli tomu skončilo s atletikou. Je to šílený. Díky Bohu, že mi kouli nechali v mé skupině 53 a nemám ji s nikým sloučenou. Je to moje nejsilnější disciplína. Je pravda, že disk jsem už asi čtyři pět let netrénoval. Neměl jsem finance, abych si předělal kozu, protože na disk je jinak nastavená, než na kouli a oštěp. Tak jsem se orientoval jen na ty dvě věci. A teď, když mi sloučili oštěp, zůstala mi jen koule. Z počasí v Kataru strach nemáte? Vím, že tam má být asi 35 stupňů, což mi nevadí, ale někteří lidé s naším handicapem to nesnáší, když je brutální vedro. Některé kluky, kteří mají špatnou termoregulaci, začíná během závodu bolet hlava a musí se chladit vodou a tak dále. Mě to to teplo utahá jako každého zdravého člověka, ale že bych z toho šílel, to ne. Trošku na to spoléhám, že je bude bolet hlava. (směje se) Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz twitter: michalbogan foto: Miloš Šálek

Nahoru