Trutnov

Dal jsem do toho úplně všechno, pronesl vrchař Dominik Sádlo, osmý junior z mistrovství světa

Na rozdíl od evropského šampionátu se sice v Itálii běželo pouze nahoru a chyběly tak na trati Dominikovy oblíbené seběhy, ale členitý terén sliboval spoustu zajímavého. Startovalo se totiž v blízkosti Středozemního moře a druhá část vedla obrovským rozlehlým lomem na mramor. Pořadatelé připravili naprosto netradiční trasu závodu, za 30 let světových nebo evropských šampionátů nikdo něco podobného nepamatuje. Výběhy a schody byly místy tak prudké, že prostě běžet nešlo, následovalo vyschlé koryto potoka nebo spíš vodopádu, v lomu se zase střídala rovina s prudkými pasážemi. A pořád dokola. Navíc se běželo po drobném bílém prášku. Zpestřením byl kousek před cílem průběh obrovskou jeskyní. Diváci ale mohli závodníky v lomu sledovat z jednoho místa a ve finálových pasážích pozorovat, jak si kdo vede. Česká výprava odletěla do dějiště šampionátu v pátek ráno, odpoledne měli závodníci čas na individuální program. Sobotu chtěli věnovat prohlídce tratí, ale to šlo pouze v dolních pasážích. Do oblasti lomu je pořadatelé nenechali vstoupit, ale na četná přání je vozili na prudkých cestách obrovskými jeepy a trasu ukazovali z nich. V podvečer bylo oficiální zahájení 30. mistrovství světa v běhu do vrchu. Česká výprava se jednoznačně shodla, že vlajkonošem bude letošní mistr Evropy, student trutnovského gymnázia Dominik Sádlo. To byla vděčná role ale pouze při nástupu, během celého dlouhého ceremoniálu všichni sportovci seděli v hledišti, jenom vlajkonoši stáli na pódiu a moc si tak před nedělním závodem neodpočinuli. Nedělní den už patřil bojům o mistrovské tituly. V deset hodin dopoledne se ke svému závodu dostali junioři a s nimi i běžec ze Rtyně. A takhle viděl závod: „Hned po startu se utvořila asi desetičlenná skupinka, kde jsem naštěstí nechyběl. Tempo udával Uganďan a Turci, ale od nich jsem to čekal, tohle znám už z Gap. Po proběhnutí městem přišlo první vážnější stoupání. No, spíš to byly takové drsné schody, kde nešlo běžet, pomalu ani jít. Tam se oddělila trojice a ta se nám postupně začala vzdalovat. Potom jsme vběhli do vyschlého koryta potoka, v něčem podobném jsem ještě nezávodil. Strašně prudký a neustálý změny tempa, v podstatě nešlo souvisle běžet. To nebylo pro mě. Těšil jsem se do lomu, ale to jsem nevěděl, co mě tam čeká. Sice bylo teprve dopoledne, ale v tu dobu tam slunce pralo úplně neskutečně.  Místo toho, abych se tam rozeběhl, jsem cítil, že mi vůbec nejdou nohy. Strašně dlouho bylo vidět, kde je nahoře cíl, ale pořád jsme se točili dokolečka a vůbec to neutíkalo. Pořád se tam střídala rovina s neskutečně prudkými výběhy, ale ani na té „rovině“ mi to neběželo. Tam už jsem věděl, že o bednu bojovat nebudu, ale i tak jsem do toho dal úplně všechno. Nic ve mně nezbylo. Do cíle pořadatelé a vojáci kromě časomíry, několika fotografů, a doktorů výprav nikoho nepustili. Nepamatuju si, jak jsem proběhl cílem, ale vím, že jsem se zavěsil do našeho doktora a on mě odtáhl do stínu.  Nakonec z toho bylo osmé místo. Byl jsem sice připravenej dobře, ale asi jsem neměl svůj den a soupeři byli prostě lepší.“ Závod vyhrál suverénní Phillip Kipenko z Ugandy. „On je jiná liga, běžel si svůj závod,“ podotkl Dominik. Druhý skončil Ramazan Karagos a třetí Ferhat Bozkurt. Oba běžci z Turecka tak českému soupeři vrátili porážku z červencového evropského šampionátu. Družstvo juniorů skončilo šesté. Dominika ještě čeká na konci září mistrovství České republiky v silničním běhu na trati Běchovice - Praha a v říjnu mistrovství Itálie v horském běhu v Morbegnu. Až potom si dopřeje zasloužený odpočinek. (bog, špl) michal@trutnovinky.cz twitter: michal.bogan foto: archiv Dominika Sádla

Nahoru