Trutnov

Cyklistika mi změnila život a neoholený nohy mi už vadí, říká reprezentant z Trutnova

Štěpáne, za dva roky ježdění ses dostal na mistrovství světa. To je tak jednoduché?Tak, mám určitě výborný sportovní základ z běžek, ale je to prostě taková shoda všeho. Trenéři, oddíl, rodiče… Ale prostě jezdím, snažím se trénovat a o všem přemýšlet. Lehké to ale určitě není. Zrovna cyklistika je hodně časově náročná. Třeba na kamarády a rodinu nemám tolik času… Teď má takovou cyklistickou rodinu a kamarády.Právě, že cyklistika je hodně o čase a najetých kilometrech. Kolik času trávíš na kole?Moment, podívám se a spočítám to. Když jsem na letním soustředění, které je zaměřené jenom na najíždění kilometrů, tak to dělá asi 28 hodin týdně. Když vezmu třeba týden soustředění v cyklokrosové sezoně, je to 17 hodin. To se spíše soustředím na rychlost, techniku a tak dále. No, a takhle doma jezdím 13 - 16 hodin týdně. Ale nejde to říct přesně, protože záleží, jaká je část sezony a jaké je například počasí.Věnoval jsi tolik času i běžkám?No, popravdě jsem to nedělal sám od sebe. Často se mi nechtělo na trénink a spíše jsem to dělal z nějaké povinnosti, že musím, nebo z tradice. Nebylo v tom takové to „srdíčko“. (směje se) Ale časově to bylo asi podobné. Hlavně soustředění. Teď jsem ale vyrostl a musím trénovat víc, takže to nemůžu srovnávat.Mezi běžkami a kolem jsi měl rok pauzu. Proč?Byla to taková mezipauza. Sportoval jsem si jen tak pro sebe a rozhodoval jsem se, co budu dělat. Ještě jsem s rodiči přemýšlel o triatlonu nebo orientačním běhu. Rozhodl jsem se pro kolo, protože mě bavilo už od mala. Kombinuješ horská kola a cyklokros. Vyhovuje ti to?Za ty dva roky jsem odjel ještě i nějaké silniční závody. Sezona je dlouhá, od začátku března do konce ledna. Spoustu závodníků, co znám, tak jim třeba na konci sezony může dojít forma. Ale já mám těch zkušeností málo a potřebuji dohnat jak techniku, tak najeté kilometry. Uvidím, jak to bude v dalších letech, co mi půjde a co mě bude bavit více. Jak na tebe zapůsobila účast na letošním světovém šampionátu v Táboře?Mistrovství světa bylo úžasný! Jsem moc rád, že jsem se mohl zúčastnit, i když jsem trochu zklamaný z výsledku. Reprezentace se dá jen vychvalovat. Každý byl profesionál ve svém oboru. Další rok se mi snad bude dařit víc. Do cyklokrosu mám teď velkou motivaci. Z čeho jsi byl nejvíc „vypleskanej“?No, tak jsem závodník, nejsem fanoušek. (směje se) Nejvíc mě překvapil juniorský mistr světa Simon Andreassen. Je to drak. Jaké místo má podle tebe cyklokros mezi ostatními cyklistickými odvětvími? Řekl bych, že nejzajímavější je silniční cyklistika, pak je cyklokros a až pak MTB. Do dalších disciplín, jako jsou downhill, fourcross…, tolik nevidím. Cyklokros je podle mě zajímavý tím, že je tam hodně zvratů. Třeba na silniční cyklistiku se dívám až na posledních 100 kilometrů. Změnila ti nějak cyklistika život?Určitě jo. Přizpůsobil jsem jí vše, třeba školu a hlavně veškerý můj čas. A nejen já, ale i rodina. A začal sis holit nohy?Jo, dokonce už mi i vadí, když je mám neoholený. Ze začátku jsem nevěděl, proč se to vůbec dělá, ale pak jsem nasbíral info. Tak povídej, co ses dozvěděl.Nevím, jestli mám správná moudra, ale určitě je to kvůli aerodynamice, což je dokázané firmou Specialized. Lépe se taky hojí, když se někdy sedřu. Dále, že se na nohy nelepí tolik bahno a lépe se mi natahují kraťasy. (směje se) Říkáš, když se někdy sedřeš. Už tě potkal nějaký drsnější pád?Musím to zaťukat, ale zatím jen naraženiny a odřeniny. Žádná zlomenina. Pád je většinou chybou jezdce a chybami se člověk učí. Co ti na cyklistice vadí?(přemýšlí) Zákeřná otázka. Asi není vysloveně věc, co mně vadí. Snad jen to, že to stojí hodně peněz. Kolik máš doma vlastně kol?Momentálně mám doma dvě a to dražší je cca za 140 tisíc. Počínaje březnem jsi zahájil přípravu na novou sezonu.Co tě čeká?Hned prvního jsme odletěli na šestnáct dní na Mallorcu, kde jsem trénoval s eliťáky od nás z oddílu. Bylo to super. Úplnou novinkou pro mě byly ranní třicetiminutové projížďky na lačno. Zmokli jsme jen dvakrát a nejeli jsme něco okolo 2300 kilometrů. Dal jsem si pár osobních rekordů. Nejdelší trénink - 228 km a nejvíc za týden 1070 km. Ale musím poděkovat klukům, sám bych to nedal jak psychicky, tak fyzicky. Co se týká dalšího programu, teď o víkendu mě čeká závod v Rakousku, odkud přejíždíme na soustředění do Chorvatska. A pak už začnou závody Světového a Českého poháru, ale přesné informace ještě nevím. Kolik kilometrů bys chtěl mít před sezonou naježděno?Myslím, že čtyři až šest tisíc by bylo ideální. Teď mám od nového roku 4534 km. A tvoje ambice do sezony?Popravdě vůbec netuším, co od nadcházející sezony mám očekávat, protože na horských kolech jezdí jiní lidi než v cyklokrosu. V kategorii U23 budu navíc prvním rokem. Ale tak asi bych se chtěl nějak zapasovat do první patnáctky v Českém poháru. Budu teď trénovat se staršími kluky, tak snad mile překvapím. Když se ještě vrátíme k tréninku, dodržuješ nějakou „cyklistickou“ životosprávu?Dodržuji tréninkový plán, který mi trenér píše. Když je potřeba, tak si voláme, jak mi je a jak mám trénovat dál. Určitě k tomu patří i strava, kterou jsem musel dost omezit a naučit se jíst. Když jsem dělal běžky a pak v té roční pauze, jsem si jedl, dá se říct, cokoliv. Vyladěné úplně to ale furt není. No, a samozřejmě nesmí chybět protahování dvakrát denně a občas si večer udělám pár cviků. Nepřemýšlíš o tom, že by se cyklistika stala tvou obživou?O této otázce jsem teď hodně přemýšlel a přál bych si to hodně. Budu doufat a snad se mi to splní, ale stát se může cokoliv. A dá se v České republice cyklistikou uživit? Jo, znám lidi, co se živí cyklistikou i tady. Prý to není žádná sláva, ale určitě to jde. NÁZOR NA ŠTĚPÁNAJan Slavíčekšéf Remerx Merida Teamu KolínJe to kluk, který má velikánský potenciál. Před dvěma roky začínal v juniorech na 45. místě v Českém poháru a po dvou letech tréninku se dostal na mistrovství světa v cyklokrosu, kde rozhodně neudělal ostudu. Příští rok by měl být v reprezentaci jako dvojka v kategorii do 23 let po Ťoupalíkovi, což je opravdu velký nárůst výkonnosti. Za ty dva roky měl spoustu defektů, pádů a chorob, prošel si takovými začátečnickými peripetiemi, než získal zkušenosti, ale závěr cyklokrosové sezony mu vyšel skvěle a věřím, že stejně se mu povede i v létě.Má veliký fyzický fond, od pána Boha. I v tréninku dokáže jezdit výborné výsledky s tím, že se nijak nešetří.  Snese opravdu velkou zátěž. Jeho předností také je, že dokáže vyvinout velkou rychlost od startu. Jak závody cross country, tak cyklokros se rozhodují velmi často v prvním kole. Prostě, kdo není schopný odstartovat a být tam od začátku, tak tu šanci na nějaký výborný výsledek nemá. On to dokáže, i když startuje ze zadních pozic. Zatím ještě nemá tak natrénováno, aby to vydržel celý závod, ale to přijde s roky. Je to kluk, který má velkou šanci se prosadit a se kterým je možné pracovat. Všechno má před sebou a má to hlavně ve svých rukách a nohách, jak bude chtít závodit a makat na sobě. Věřím tomu, že za nějaký rok dva se může výrazně zlepšit. Může být hodně dobrý. Michal Bogáňmichal@trutnovinky.cztwitter: michal.boganfoto: Luc Van Der Meiren, Michal Bogáň, archiv závodníka

Nahoru