Trutnov

Co to sakra ta redakce píše!?!

Vyhovuje ti oslovení vydavatel či majitel? Nebo ti mám říkat jinak?Určitě vydavatel. Od začátku mám k Trutnovinkám srdeční vztah, ale nikdy jsem se necítil jako jejich hlavní majitel. U zrodu stálo víc lidí. Postupem času, jak se po všech stránkách profesionalizovaly, tak se ke mně víc hodí výraz vydavatel. Oslovení „redaktore“ k tobě nikdy nesměřovalo?Ne. A ani bych si takové oslovení nezasloužil. Jestli jsem někdy něco napsal, tak to bylo na úplném počátku Trutnovinek a bylo to spíš takové první testování čtenářů, hraní si s obsahem a reakcemi lidí. Slovo redaktor ke mně nepasuje. Měls někdy chuť vzít diktafon a foťák, vyrazit do akce a pak o tom napsat?Častokrát. Hlavně v prvních pěti nebo šesti letech. Měl jsem nutkání na něco upozornit, nebo něco vypíchnout. Profesionalizací redakce se ale ukázalo, že to není moje práce a že jako vydavatel bych vůbec neměl do obsahu zasahovat. Moje úloha ustoupila do pozadí, a já se více staral spíš o obchod. Říkáš si často, že bys to napsal lépe než redaktor?Hodně často! (smích) I naše obchodní oddělení má někdy pocit, že by to napsalo líp. Redakce si ale stojí za svým. Uznávám, má právo psát, o čem chce. V tom se moje role změnila, od toho, že jsem si myslel, že bych to napsal líp, až po to, že dnes redakci bráním. Stal jsem se zdí mezi obchodem a redakcí. (smích) Měl si někdy takový vztek, že si chtěl redaktora vyhodit z práce?Nikdy jsem nehrozil vyhazovem. S lidmi se dá přece jednat. Konkrétní případy ze mě nedostaneš, bylo ale několik situací, kdy jsem byl do ruda rozpálený, že jsem třeba celý víkend nemohl myslet na nic jiného. Z devadesáti devíti procent si pod těmi články byl podepsaný ty! Říkal jsem si: Co to sakra píše!?! Jak často se to stává?Minimálně jednou za půl roku. Kolikrát týdně a jak chválíš redaktory?Měl bych chválit víc. Možná si namlouvám, že je to samozřejmost, ale ono to tak není. Nechválím častěji kvůli mému pracovnímu vytížení. Kdy redaktorům závidíš?Novinářská práce je úplně jiná, než ostatní. Něco se stane, a redaktor to musí napsat. Když to neudělá, chopí se toho někdo jiný a on bude za hlupáka. Je to práce od nevidím do nevidím. Mně se ale líbí, že vás to baví. Možná, kdybych nebyl tak líný na psaní, že by mě to bavilo taky. Hezčí mi to přijde o to víc, že v Trutnově se téměř všichni znají. A když někomu šlápneme na kuří oko, tak taky můžeme přijít o inzerci. (smích) Tohle vybalancovat je umění, velká výzva. A v jakých situacích bys s redaktory neměnil ani za nic?Co redakci nezávidím, jsou uzávěrky. Pamatuji na ně, když jsme s Trutnovinkami začínali. To bylo něco strašného. Není horší tlak, když volají z tiskárny, že chtějí tisknout, ale redakce to ještě nemá. Do toho se vždycky něco nečekaně zkazí… Kdyby nevycházely Trutnovinky, o co by podle tebe lidé přišli?Zřejmě o nic. Určitě by vzniklo jiné médium. V dnešní době sociálních sítí by se toho možná vyrojilo i víc. Spíš se ptám, co by se stalo, kdybychom teď skončili. Co sis odpověděl? Že nenahraditelných jsou plné hřbitovy. V zásadě by se nic nestalo. Jsem si vědom, že máme loajální čtenáře. Ale netrpím představou, že jsme pupkem Trutnova. Byla by to škoda, ale nic zásadního by to neznamenalo. (smích) Jak vidíš Trutnovinky za rok, dva, deset let?Přiznám se, že nevím. Nikdo podle mne netuší, co se bude dít. Na českém trhu jsou skvělé tištěné časopisy jako Reportér, Echo nebo Forbes, které potvrzují, že papír není mrtvý. Věřím, že náš magazín má budoucnost dobrou. Jiná je otázka, co se bude dít na internetu. Bude za pět let existovat facebook? V Trutnově není dominantnější server než náš, nicméně udržet si vedoucí rolí je těžké. Dnes může být každý vydavatelem, stačí mu dát jednou za dva týdny na web úderný článek a má hned slušný dosah. Kdežto my musíme chrlit aspoň pět, šest článků denně, a k tomu vydávat magazín, abychom si svoji pozic udrželi. Co ti Trutnovinky daly?Zažil jsem s nimi neuvěřitelnou pohádku. Splněný sen. Na začátku to bylo dobrodružství a neuvěřitelný punk. Dnes tu sedíme a bavíme se o 120. čísle našeho magazínu. Dalo mi to tak fantastické vzpomínky. I kdybychom dnes skončili, zůstalo by to ve mně jako nesmazatelná stopa. Pavel Cajthamlpavel@trutnovinky.czKarikatura: Břetislav Kovařík

Nahoru