Trutnov

Co možná nevíte o druhé světové válce v Trutnově

Kasárna na Horním Předměstí byla původně vybudovaná pro Československou armádu. Po zabrání Sudet a za války sloužila wehrmachtu. Ve městě se dokonce stavěly domy pro důstojníky německé armády. Na dnešním atletickém stadionu se konaly vojenské přísahy.V Trutnově a okolí zřídili Němci několik zajateckých táborů. V nich byli váleční zajatci z Francie, Anglie a Ruska. Byli využívání k práci, například na železnici, hlavně ale ve zdejší elektrotechnickém a textilním průmyslu, nebo při opevňovacích pracech. Naprosto nejhoršího zacházení se ale jednoznačně dostávalo Rusům. „Averze Němců vůči Rusům byla absolutně nejhorší. Jednali s nim jako s nějakými podlidmi,“ tvrdí historik Vlastimil Málek. Francouzští zajatci v květnu 1945 v Horním Starém Městě.Válka paradoxně dala Trutnovu základ v elektrotechnickém průmyslu. Před spojeneckými nálety v závěru války se přesouvala klíčová německá výroba do klidnějších oblastí. Do našeho města se dostala firma AEG z Berlína, obsadila do té doby opuštěnou přádelnu lnu. V Libči byla výroba pravítek pro válečnou administrativu.Jako německé město i Trutnov zásoboval armádu. Hlavně součástmi výstroje i výzbroje. Do válečné výroby se zapojily například textilní továrny. „Ať se Trutnované podívají doma do krabic po svých předcích, zda tam nenajdou jejich pracovní knížky. Zjistí, že třeba vyráběli součástky pro letadla nebo se nějakým dalším způsobem zapojili do válečného průmyslu,“ říká historik Ondřej Vašata.Osvobození našeho města vypadalo jinak, než známe z filmů. Němci nechtěli padnout do rukou Rudé armádě. Radši se stáhli ještě před příjezdem osvoboditelů. „Z pár dochovaných fotek 9. května v Trutnově vyplývá, že Němci prchali pěšky, na kolech nebo povozy. Byl to v podstatě panický útěk,“ uvádí Vašata.Chlapecká měšťanka v Trutnově v roce 1944. Příslušníci gestapa odešli dokonce už 8. května ze strachu, že by s nimi Rudá armáda rázně zatočila. Ani faktické předání města se nekonalo mezi dvěma vojsky, jak se někteří mylně domnívají. Poslední německý správce regionu dělal všechno proto, aby obsazení města Rudou armádou proběhlo hladce. Našel si proto jako prostředníka československé důstojníky z Jilemnice, kteří Trutnov převzali. Oni pak jednali s Rudou armádou, která do města dorazila odpoledne 9. května. „Na to, jak válka byla strašná a krvelačná, tak se to u nás obešlo celkem v klidu,“ tvrdí Vašata.Málo se ví, že přes Trutnovsko vedl smutně proslulý Pochod smrti. Chatrně oblečení vězni z koncentračních táborů v Polsku se vydali počátkem mrazivého února pěšky k Jaroměři. Tam ale nedošli, vyčerpaní a nemocní se zastavili zde na Trutnovsku. Stěží pochod zvládali. Dodnes jsou v regionu pietní místa, která pochod připomínají. Například u Choustníkova Hradiště bylo umláceno bezmála 150 nejslabších vězňů. Nakonec se přeživší vězni přesunuli za doprovodu stráží do Kalné Vody a odtamtud vlakem do Německa.Vojáci Rudé armády v Trutnově v roce 1945.Zdejší tábory nucených prací pro Židy mají prokazatelně minimálně desítky obětí. Na městském hřbitově je pomník, na jehož zadní straně jsou některá jména uvedená. Třeba v táboře Poříčí je prokázáno dvacet obětí, ve skutečnosti jich ale bylo mnohem víc. „Když v roce 1943 přecházely tábory pod Gross Rosen, tak byla provedena selekce. Ponechání zde byli jen nejsilnější a nejzdravější jedinci (asi třetina), zbytek byl poslán do Osvětimi, což byl vlastně rozsudek smrti. Na selekcích se osobně podílel přímo na Trutnovsku dr. Mengele,“ připomíná Málek.Trutnov měl pilota v RAF. Zdejší rodák Jiří Bauer působil v britském letectvu, bohužel za války zahynul. Další rodák František Drahovzal rovněž odešel do služeb RAF. Nebyl to ale pilot nebo palubní střelec, ale kuchař. Vařil dokonce pro manželku tehdejšího našeho prezidenta Hanu Benešovou. Ani on válku nepřežil.Panuje mýtus, že Židé neválčili. Není to ale pravda. „Trutnovští Židé například bojovali v řadách britské či francouzské armády. Důkazem jsou příběhy Erica Nettla (1902 - 1992) a Pavla Nettla (1899 - 1960).Osvobození sovětští zajatci v Trutnově v roce 1945.Podobně se dnes moc neví, že drsné horské prostředí využívala německá armáda nejen na Luční boudě, ale rovněž na Černé hoře, kde cvičilo speciální komando podřízené důstojníkovi SS Ottu Skorzenymu.Trutnov přišel o zvony a vzácná díla. Potřeby válečného průmyslu znamenal konec pro zvon zdejšího kostela i vzácnou plastiku Emila Schwantnera Tanec smrti. Obojí bylo roztaveno a použito pro vojenskou výrobu. Naopak přežila busta Aloise Jiráska, kterou lidé včas schovali. Trutnov má i totálně nasazené. Například kronikáře Antonína Justa. Musel tehdy jako jedenadvacetiletý mladík pracovat v Německu. Podobně jako statisíce dalších Čechů pracoval pro potřeby válečné ekonomiky Německa. „Odvedli mě do Vídeňského Nového Města, na nucené práce v továrně na letadla,“ vzpomíná po letech. Během roku zažil v Říši ponižující práci, jako všichni Češi. Šikana a přehlížení byly na denním pořádku. Pro Němce se stal jen „pomocným dělníkem“ s koštětem v ruce. Když dostal po zranění při náletu mimořádné volno, ukrýval se tady v Čechách u rodičů a do říše už se nevrátil. „Zažil jsem dva roky strachu, za útěk mi hrozil pracovní tábor.“ Pavel Cajthamlpavel@trutnovinky.czFoto: Muzeum Podkrkonoší

Nahoru