Trutnov

Černý panter Petr Novák. Ten, co poznal úplně jiný fotbal a titul si vystál

„Nikdy mě to nenapadlo, že bych se mohl stát mistrem ligy,“ ušklíbne se 29letý running back. Pro Petra to přitom není první národní titul, který získal. Před americkým fotbalem se totiž věnoval požárnímu sportu. Doma má několik medailí a v sezoně 2002/2003 patřil v Hajnici do úspěšné party mladých hasičů, kteří to dotáhli až na dorostenecké šampióny. Vyzkoušel si pak i dospělou soutěž, ale v roce 2007 byl založen v Trutnově oddíl amerického fotbalu a rok na to už Petra zajímal jen tento sport. „Americký fotbal jsem ale znal už dlouho předtím, než mě napadlo, že bych se mohl takovému sportu věnovat,“ prozrazuje, jak hlavně z televize poznával svět šišatého míče. Ten si poprvé vzal do ruky ještě v době, kdy byl u hasičů a kamarád ho jednou přinesl na trénink. Americký fotbal zaujal ovšem Petra i tím, že pro většinu lidí není moc zajímavý. Se smíchem vzpomíná, jak mu ze začátku všechno dělalo problém. „Hodně jsme trénovali blokování bez výstroje a po každém tréninku jsem měl modrá ramena, že jsem nemohl zvednout ruce,“ vypráví, jak pro něj někdy bývalo peklo jezdit autem. Začínal v obraně jako safety, což je laicky řečeno poslední záchrana, která má za úkol zabránit soupeři ve skórování. Od začátku však chtěl být running backem. A brzy se jím stal. Co se mu na této pozici líbí? „Asi všestrannost, že můžeš běhat, blokovat, chránit quarterbacka, ale zažiješ taky ten nádherný pocit z touchdownů,“ odpovídá. Roztrhaný dres, spousta modřin, občas nějaká zlomenina k tomu prý ale také patří. Ví, o čem mluví. V jednom ze zápasů před pár lety mu stokilový protihráč přišlápl nohu. Odnesl to zlomenou lýtkovou kosí a přetrhaným vazy v kotníku. Zranění si vyžádalo tři operace a rok léčení. Jinak na takovou tu klasickou bolest, která jde ruku v ruce s tímto tvrdým sportem, si prý tělo zvykne. V Trutnově patřil „Guinness“, jak zní jeho přezdívka podle trička, v němž přišel na první trénink, mezi stěžejní hráče Rangers. Spoluhráči v zápasech hodně spoléhali na jeho rychlost, ačkoliv on sám sebe nepovažoval za výjimečného hráče. „Touchdown je výsledkem dobré práce celého týmu,“ zdůrazňuje. Parta pod vedením trenéra Jaroslava Bojarského sbírala zkušenosti, ale i v současné době - deset let po vzniku klubu - je znát, že tento sport si stále hledá svou cestičku k širší veřejnosti, a to nejen pod Krkonošemi. „Ale každý rok vznikají nové týmy a noví lidé se o tento úžasný sport začínají zajímat, což je super,“ prohlašuje Petr a věří, že v budoucnu půjde americký fotbal v naší republice jen a jen nahoru. Už jsou to dva roky, co se na cestu vzhůru vydal i on. Změna práce ho přivedla do Prahy. První sezonu ještě dojížděl na tréninky do Trutnova, ale moc to nefungovalo. A pak na Facebooku objevil pozvánku na „try out“ do Black Panthers. „Zkusil jsem to a vybrali mě,“ popisuje, jak zapadl do kádru po letošku již sedmnáctinásobných vítězů české ligy. „Jiná volba pro mě snad ani nebyla. Možná mě trošku ovlivnilo i to, že za ně dřív hrál Jarda,“ doplňuje Petr, proč ani neuvažoval o nějakém jiném klubu. V Praze si musel zvykat na úplně jinou hru, tempo tréninku a vůbec celou přípravu. „Všechno bylo rychlejší,“ vrací se k začátkům svého působení u Černých panterů. „Tréninky jsou delší - dvouhodinové a veškeré činnosti bývají poměrně přesně časově naplánované, kdy se co a kde bude dělat. Začíná se individuálně podle pozic a pak se to postupně dává dohromady, kdy jdou třeba running baci s lajnou a trénují blokování a tak dále. Trénink končí skautem, kdy B-tým supluje hru soupeře,“ přibližuje přípravu. Jeho premiérová sezona však pro něj skončila nešťastně, když vlastně ani nezačala. Na kempu před sezonou si Petr zlomil nártní kost. Když se vrátil do tréninku, na začátku června mu praskla znova. Do zápasů tak naskočil až letos. Nastupoval hlavně za B-tým ve čtvrté lize, kde Black Panthers vyhráli svou skupinu, ovšem dál postoupit nemohli. Připsal si ale i několik startů v nejvyšší soutěži za áčko. „Jako nováčci jsme si zahráli většinou až na konci zápasů, kdy utkání bylo v podstatě rozhodnuté. Ten fotbal je úplně něco jiného, takže jsme sbírali zkušenosti,“ vykládá. Hodně prostoru na hřišti dostal například v domácím utkání s Ostravou, protože hlavní running baci byli zranění. Zápas skončil remízou 13:13. Prague Black Panthers versus Ostrava Steelers. Souboj těchto dvou týmů sledovali diváci i ve finále letošního 24. Czech Bowlu, který se hrál 24. července na Žižkově. Tam ale Petr do zápasu nezasáhl. „Doufal jsem, že bych mohl nastoupit aspoň na chvíli, ale spíš jsem počítal s tím, se to nestane. Přeci jen jsem nováček a v zápasech dělám stále dost chyb,“ přiznává sebekriticky. Jeho spoluhráči v čele s quarterbackem Janem Dundáčkem přejeli moravský mančaft 28:0. „Byli jsme dobře připraveni. Hodně jsme se věnovali i mentální přípravě, abychom věděli co v jakých situacích dělat při zápase. Z mého pohledu Ostrava dělala více chyb, zatímco my jsme nepředvedli žádné zásadní,“ konstatuje americký fotbalista, jenž na dresu nosí číslo 4. Zase takové překvapení, že mistrovská trofej zůstane v rukách obhájců, to ale nebylo. Černí panteři ovládli českou ligu momentálně už popáté za sebou a potvrzují pozici nejlepšího českého klubu. A trutnovskou veřejnost může těšit, že součástí tohoto klubu je i Petr Novák. „Ty dva roky mi ukázaly, že jsem stále ještě na začátku a že mám stále na čem pracovat,“ ohlíží se za dosavadním působením a těší se na další sezonu, v níž chce bojovat o větší prostor na hřišti. Michal Bogáň michal@trutnovinky.czfoto: Michal Bogáň, Vilém Fischl, Miki Gerlašinský

Nahoru