Trutnov

Bylo to výjimečné mistrovství světa, užívala si Eva Vrabcová Nývltová falunskou pohodu

Evo, přivezla sis dvě umístění v Top 10. Když se na to zpětně podíváš, tak si můžeš říct, že se ti podařilo vyladit formu?Určitě se podařilo, ale myslím, že třeba na tu třicítku jsem měla ještě na víc, takže mě to trošku mrzí. Šesté místo bylo hrozný kousek a vzhledem k tomu, že jsem soupeřkám do kopce ujížděla, tak to ve mně trošičku zůstává. Ale jinak jsem určitě spokojená. Jaký jsi měla ze závodů pocit? Bolelo to?Nejlíp se mi jel skiatlon. Desítka byla spíš trápení, protože tam to se závoděním opravdu nemělo nic moc společného. Nejen v mém případě. Byl to takový zvláštní závod. Ta třicítka už pak byla pěkná s tím, že mi to ze začátku moc nejelo, tak jsem se rozčilovala. Ale že by to bolelo nějak extra, to ne. Dalo se pomýšlet na lepší umístění?Na desítce určitě jo. Stačilo prostě, aby se lyže namazaly na jiné podmínky, které se změnily bohužel až v průběhu závodu, takže to nikdo nemohl tušit. Pak by to mohlo být úplně někde jinde. Možná by se daly lyže ještě vyměnit těsně před startem, ale to nebylo v našich silách. Ani Norky na to nějakým způsobem nezareagovaly, takže to opravdu bylo jen o štěstí. Co se týká třicítky, byla trošičku chyba, že já jiné lyže na tuto podmínku nemám. Výkon to možná trošku poznamenalo. Ale rozhodně to není tím, že by se špatně namazalo. Byla to opravdu jen vina materiálu. Nicméně i deváté místo super. Zajela sis svoje nejlepší výsledky na mistrovství světa. Kam je zařadíš?Asi za olympiádu. Pro mě ale letos bylo zásadní, že jsem se v podstatě zase dokázala vrátit tam, kde jsem byla. Olympiády si určitě vážím víc, ale tohle bude hned za ní. Zúčastnila ses už svého šestého šampionátu. Když porovnáš Falun s těmi předchozími, co pro tebe bylo jinak? Pro mě bylo úplně skvělý to, že jsem ve Falunu měla svého fyzioterapeuta (Richard Jisl - pozn. red.), který v podstatě ty výsledky udělal. Odvedli jsme tam takovou práci, že se tělo vrátilo o tisíc procent úplně jinam a cítila jsem se jako dřív. Patří mu obrovský dík. A tím, že tam byl i Martin, bylo super, že jsme si třeba po té třicítce mohli jít večer sednout na kafe. Atmosférou to pro mě bylo výjimečné mistrovství světa, které jsem si mohla relativně užít, i když jsem se nikam nedostala. V tom mém minitýmu jsme si udělali pohodu a pro mě to bylo úplně fantastické. Pro Českou republiku končil šampionát stříbrnou radostí Lukáše Bauera. Jak se v týmu oslavila medaile?My jsme bohužel odlétali už v neděli, takže jsem Lukášův závod ani neviděla, což mě hrozně mrzí. Zrovna jemu tu medaili hrozně moc přeji a přála jsem si mu poblahopřát osobně, případně to zajít s ním i trošku oslavit. Ale tím, že teď jedeme Lahti, Oslo a potom spolu budeme na dvou laufařských závodech, tak doufám, že tam bude nějaká příležitost, abychom si popovídali, protože Lukáš je pro mě opravdu Pan závodník. S tím lze jedině souhlasit a myslím, že překvapil dost lidí.Mě to zase až tak nepřekvapilo. Já jsem mu opravdu věřila. Jako nevěřila jsem, že zrovna vyhraje nebo bude druhý, ale věřila jsem, že se připraví výborně a rozhodně ještě neřekl poslední slovo. V médiích se objevily zprávy o tvé spolupráci s Kateřinou Neumannovou. O co by mělo jít?Novináři to hodně zveličili. Na podzim jsem Katku poprosila o pomoc ohledně jedné věci a o ničem dalším jsme se zatím nebavili. Teď na mistrovství světa jsem byla ráda, že se mnou šla na ty dva tréninky, protože jsem tam neměla trenéra a Martina nepustili z buňky. Ale to bylo vše. O tom, jak by to mělo fungovat, případně jestli začne nějaká spolupráce, teprve budeme jednat. Vzhledem k tomu, že jsme odlétali tak brzo, nestihli jsme si sednout. Mistrovství světa bylo vrcholem sezony. Jaký plánuješ její konec?Tři dny jsem si teď trošku povolila režim, ale v neděli už zase startuji v Lahti na desítce klasicky. Za další týden mám třicítku na Holmenkollenu a potom právě s Lukášovým týmem pojedu Birkebeinerrennet a Årefjällsloppet. Tím pro mě sezona skončí a vyrazíme s manželem a rodiči na dovolenou někam k moři. Taky si to zaslouží. S laufařskými závody máš nějaké zkušenosti?Ne. Jednou jsem jela v Polsku Bieg Piastów, ale byl zkrácený, takže to bylo nějakých 40 kilometrů. Bude to pro mě velká neznámá a zkouška, ale těším se na to. Přemýšlíš už o příští sezoně?                                                   Dáváme pomalu dohromady, jak by to třeba mohlo vypadat, ale tím, že třeba na svazu je nové vedení, vůbec nevím, jakým způsobem to bude fungovat, co mi bude umožněno a tak dále. Na to bude čas v dubnu a květnu. Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz twitter: michalbogan foto: Šárka Sudová/www.czech-ski.com

Nahoru