Trutnov

Byla to brutální a zbabělá vražda, říká o teroru v Paříži karikaturista Kovařík

Jak vnímá zákeřný útok na své francouzské kolegy? Co si o tom myslí? To sdělil exkluzivně Trutnovinkám. Když jste se dozvěděl, že ve středu do redakce pařížského satirického týdeníku Charlie Hebdo vtrhli teroristé a bez milosti postříleli karikaturisty a další redaktory, co vám blesklo hlavou?Zbabělost, zákeřnost, primitivnost, absurdnost. To byly asi tak zhruba pojmy, které se mi v tu chvíli obracely v hlavě.  Domníváte se, že je to brutální útok na svobodu slova a projevu, nebo to jen ilustruje situaci, která momentálně panuje mezi radikálním islámským světem a západem? To jsou podle mne dvě strany jedné mince. Svět islámu je jiný než svět evropské civilizace. Má jiná pravidla a ctí jiné principy. To, co my považujeme za samozřejmé, oni považují za nebezpečné a nepřijatelné. Infiltrací islámského světa do evropského prostředí dochází podle mne k prolínání obtížně slučitelného. Při vědomí toho, že drtivá většina muslimů je mírumilovná a snášenlivá, nám zbývá menšina, která snášenlivá a tolerantní není a svůj nesouhlas s principy „západní“ civilizace je odhodlána projevit jakýmkoliv způsobem. Bohužel i brutální a zbabělou vraždou. Projevem západní civilizace je i svoboda slova a projevu, a proto je třeba tento útok vnímat i jako útok na vše civilizované a svobodomyslné. A v tomto střetnutí je naše civilizovanost bohužel zároveň naší nevýhodou. Charlie Hebdo si nikdy nebral servítky a věděl, že může dojít k odvetě. Co podle vás redaktory vedlo k tomu, že ve své práci i přes deklarovaná nebezpečí pokračovali?Odpovědět mohu pouze svou domněnkou. Redakce byla zřejmě přesvědčena, že když bude brát všem „stejnou míru“, tak ji nebude možno nařknout z protiislámských postojů. Oni naprosto nevybíravě karikovali všechno: církev křesťanskou jako židovskou, celebrity ze světa politiky, umění i byznysu a tedy i islámské představitele. Zatímco demokratický svět reaguje na satiru demokraticky, tak fanatici reagují fanaticky. Bohužel. V redakci si zřejmě nechtěli připustit, že by na obrázek mohl někdo reagovat vraždou. Už v roce 2005 zveřejnil dánský deník Jyllands-Posten karikaturu proroka Mohameda v turbanu ve tvaru bomby. Nebylo to už tehdy trochu přes čáru? Dalo se přece tušit, jak muslimové budou reagovat. To je právě ten problém. Mají tedy muslimové právo diktovat pravidla světového soužití? Dánský časopis vydávaný na dánském území otiskl karikaturu, která se mohla nelíbit muslimům. Prosím. Křesťanům či Evropanům se zase nemusí líbit například postavení žen v muslimském světě. Má to být důvodem k nevraživosti a násilí? Nemělo by to být spíše impulsem k tomu, abychom protistraně ukázali, že jsme jiní a ne tací, jak nás zobrazuje? Anebo, spíše dojít k závěru – my se u nás chováme po svém a vy se u vás také chovejte také, jak vám libo?  Karikatura je kritický obrázek – úhel pohledu vyjádřený jednou stranou. Je směšné, že ji někdo může vnímat jako důvod k násilí. Směšné a zároveň i velmi nebezpečné.  Myslíte si, že se po pařížském masakru autoři karikatur stáhnou?To si netroufám předjímat. Někteří se zřejmě stáhnou, většina ale asi ne. Je to otázka životních principů. Například mnoho amerických novin je v těchto případech velmi „korektní“ a do publikování obrázků nábožensky citlivých se nepouští – aby titul neurazil. Nejsem si ale jist, zda je to dobrý přístup. Přílišnou toleranci si může  druhá strana vysvětlovat jako slabost. Na druhou stranu – ne každá karikatura je vždy zdařilá, ne každá se opírá o objektivní základ. A neopodstatněná „karikatura pro karikaturu“, jejímž hlavním cílem je urazit, pak pochopitelně není dobrým východiskem pro vzájemný dialog. Má svoboda slova a projevu přednost předtím, že se někdo svou tvorbou může ve světě někoho dotknout? Svoboda projevu má mít, podle mého názoru, přednost úplně před vším. Nemělo by to ale znamenat svobodu „kdejaké blbosti“, zejména ne možnost kohokoliv kdykoliv bezdůvodně pomluvit či urazit. Jinými slovy – každý ať svobodně říká či kreslí to, co je pak také schopen svobodně obhájit. Je nutné jít v současné době v satiře do krajnosti, když se předpokládá prudká reakce? Při hledání odpovědi ale hned narazíme na otázku – co je to ta krajnost. Každý ji máme posazenu na jiném místě a na to bychom měli mít právo. Dobrá satira by ale měla být vtipnou reflexí reality, nikoliv záměrnou urážkou. Ale i kdyby k té urážce pro někoho záměrně či neúmyslně došlo, tak nemůže být nikdy důvodem k tak zbabělému činu, jako je postřílení bezbranných lidí. To je středověk. Nedá se to srovnávat s tím, co se nyní stalo, ale musím se zeptat. Stalo se vám před rokem 1989 nebo i potom, že by vám někdo kvůli karikaturám vyhrožoval? Před rokem 1989 k tomu nemohlo dojít, protože v té době žádná satira nebyla povolena. Tím mám na mysli satiru politickou v rámci tábora socialismu. Mohly se pouze občas a opatrně kritizovat nedostatky špatné pracovní morálky. A kreslit tlustého Strýčka Sama, jak na nás míří raketami, mě zase nebavilo. V polistopadovém období jsem publikoval celou řadu kritických portrétních karikatur, ale nikdo mi nikdy nevyhrožoval, ani se semnou nechtěl soudit. Každý takový podobný spor se totiž nakonec ukázal pro stěžovatele vždy jako kontraproduktivní – zvýšil zájem veřejnosti o daný problém. Jste při tvorbě odvážný, nebo občas zaúřaduje autocenzura? Pojem odvážný je opět relativní. Spíše bych řekl, že v našich podmínkách jsem odvážný nemusel být. Kromě toho se snažím ve své práci řídit zásadami naznačenými výše – neurážet, ale pokud možno vtipně karikovat. Autocenzura pak funguje spíše ve smyslu – je to dobře nakreslená a vyjádřená myšlenka, nebo ne? Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz Kresba: Břetislav Kovařík Foto: Miloš Šálek

Nahoru