Trutnov

Betlém z války zdědil po rodičích, pohyblivý teď našel v popelnici

Kromě toho, že jsou výborné, náramně se hodí k rozměrnému betlému, který zdobí výklenek mezi skříněmi. Ten totiž rovněž pochází z doby druhé světové války a Beran ho zdědil po rodičích. „Naši ho koupili někdy v roce 1940 a původně byl menší. Vždycky jsme ho doma stavěli na kredenc,“ vzpomíná. Když se ale jeho maminka stěhovala z většího bytu do menšího, tak museli vyklidit i půdu. Tam byla objevena krabice s betlémem a vánočními ozdobami. „Tak jsem si ho vzal já, protože bratři něj neměli zájem,“ vrací se do minulosti Beran. Celý betlém potom rozebral, znovu ho podlepil, protože za ta léta už to nebylo ono.  V betlému sice byli Tři králové, ale scházeli například velbloud, slon, koně…  Vyhecoval jsem proto ženu i syna a figurky mi domalovali,“ ukazuje směrem k tradičnímu, více než pětasedmdesátiletému symbolu Vánoc a upozorňuje, že betlém se od svého vzniku podstatně rozrostl. „Problém je ale s figurkami, aby k betlému pasovaly. Musím hodně váhat, než tu figurku do betléma dám,“ říká Beran, který je shání v časopisech nebo na pohlednicích. Někdy je musí dobarvit, nebo upravit tak, aby bezvadně seděly. „Když jsem byl kluk, betlém se u nás doma stavěl týden před Vánoci. Nedával se tam Ježíšek s Josefem a Pannou Marií ani Tři králové. Ježíšek se tam umístil na Štědrý den a Tři králové v lednu. Teď tam jsou i tyto figurky, protože jsem věděl, že se stavíte. Až odejdete, zase je odstraním,“ uvádí. V současné době je jeho letitý betlém zabydlen 104 zvířaty a devatenácti lidskými figurami. Každá postava má své místo, se zvířecími obyvateli se dá ale hýbat a přemísťovat je. „Ráno v osm hodin jsem složený betlém vyndal ze skříně a v poledne už postavený zvědavě okukoval kocour. Trvalo to asi čtyři hodiny,“ prozradil Beran, který má ve sbírce 165 betlémů, nedá na ně dopustit a občas je vystavuje. „Ty nejstarší už mám ale strach vystavovat. Bojím se, aby se nepoškodily.“ Protože má betlémy rád a má k nim velice blízký vztah, občas se na něj usměje štěstěna. Objeví totiž betlém na nečekaných místech. Tak, jako nedávno. „Venku bylo počasí, že by psa nevyhnal. Manželka mě ale vyhnala, abych vynesl koš s odpadky. Tak jsem šel ven k popelnicím. Otevřu první, byla plná, jdu k další, zase narvaná. Teprve třetí byla plná ze dvou třetin a nahoře ležela krabice. Trochu jsem ji posunul, aby se tam vlezl odpad a najednou z ní vypadla figurka,“ vypráví. Krabici otevřel a v ní byl rozebraný krásný, pohyblivý betlém.  „Doma jsem ho sestavil. Je to můj poslední úlovek. Stalo se mi to už jednou, když jsem našel druhou část betlému Mikoláše Alše. Musel jsem získat i tu první. Napsal jsem na adresu firmy uvedené na krabici. Ta mi ji poslala a betlém je dnes kompletní. Mám na to štěstí. Jdu prostě vynést odpadky a najdu betlém v popelnici,“ dodává s potutelným úsměvem Jiří Beran. Je čas se rozloučit. Popřejeme si hezké svátky, dáme si štamprli slivovice a s pohledem na betlém odcházím z bytu spokojeného sběratele. Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz

Nahoru