Trutnov

Beru to jako samozřejmost, říká o dobrovolnictví Hana Lánová

Co tě přivedlo k myšlence být dobrovolníkem? Popravdě mě k tomu přivedla moje mamka. Zaprvé je to kamarádka vedoucí činnosti dobrovolnictví Martiny Vágner Dostálové, ale mimo jiné je to hrozně dobrosrdečný člověk a řekla mi, jestli bychom nešli jen pro jednou pomoct na potravinovou sbírku. A od té doby už to beru jako samozřejmost. Kde všude se vyskytuješ při dobrosrdečné činnosti? Já konkrétně se účastním jen jednorázových akci, které jsou třeba jednou za měsíc nebo za dva. Například se účastním Dne Charity na náměstí, kde informujeme lidi o historii charitativní činnosti a v podstatě si povídáme s lidmi, hrajeme si s dětmi, tvoříme výkresy nebo kamínky atd. Pamatuji si, že jsme jezdili po Trutnově i v Peci pod Sněžkou a vybírali jsme peníze na Tříkrálovou sbírku. Samozřejmě mojí nejoblíbenější akcí je potravinová sbírka, které jsem se účastnila už počtvrté v řadě. Ale každá akce je něčím zajímavá a přinese mi nějakou novou zkušenost. Občas taky pomáháme v Pořičí v centru Charity třeba dělat balíčky pro děti a důchodce, nebo jezdíme do potravinového skladu vážit a rovnat zboží, které se vybralo. Co je náplní tvojí práce? Náplní mojí práce je asi pomáhat lidem, kteří to potřebují. Usmívat se na ostatní lidi a přinášet jim radost. Spolupracuji s ostatními dobrovolníky a jsem vděčná, že jsou to i moji kamarádi. Pokaždé, když se účastníme akce pro charitu, tak je to velká dřina, ale vždycky se u toho i pobavíme. Jak na tebe reaguje veřejnost? Reakce bývají velmi různorodé. Někoho zajímá víc, kolik si vydělám, než co to vlastně dělám a když jim řeknu, že jsem dobrovolnice, tak mě moc nechápou. Ovšem většina reakcí je přívětivá. Lidé taky hodně reagují na můj věk a oceňují, že i lidi v mladém věku se snaží starat o dobro ostatních. Co sis z dobrovolnictví zatím odnesla do života? Rozhodně jsem si díky tomu uvědomila, jak moc dobře se mám. Spousta lidí nemá rodinu, přátelé, dostatek lásky a to já mám všechno a ještě mnohem víc. Odnesla jsem si taky to, že se snažím lidi nesoudit podle vizáže, protože nikdy nevím, čím vším si museli projít. Můžeš prozradit nějakou zajímavou situaci, která se ti při „dobrovolničení“ přihodila? Pamatuji si, že jednou při nějaké akci na náměstí jsme rozdávali dětem balónky a jedna holčička (mohlo jí být okolo sedmi let) se rozbrečela a řekla nám, že si balónek vždycky přála a v tu chvíli jsem si uvědomila, jak málo stačí k radosti. Bude se tímto směrem ubírat i tvůj další život nebo co bys chtěla dělat? Proč sis vybrala zdrávku? Vyloženě charitu bych dělat asi nechtěla. Už jen kvůli neustálému psychickému i fyzickému vytížení, tak i kvůli schopnosti organizovat, kterou nemám, bych to nemohla dělat, ale určitě budu dobrovolník, co nejdéle to půjde. Do budoucna popravdě ještě nic moc neplánuju a hlavním cílem je zatím dokončit třeťák s vyznamenáním. Snažím se nestresovat tím, co bude dál. Upřímně jsem dost nerozhodná, jen jsem věděla, že za žádnou cenu nechci na gympl. Zdálo se mi to jako nejlepší alternativa, protože je to tady v Trutnově, šla tam i moje nejlepší kamarádka a slyšela jsem, že budu mít méně matematiky a více psychologie, tak jsem na zdrávce. Taky jsem vždy měla k lidem blízko a záleželo mi na nich a myslím si, že lepší obor jsem si vybrat nemohla. Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz foto: Miloš Šálek

Nahoru