Trutnov

Basketbalistka Záplatová: v Německu mění klub, v reprezentaci cítí chuť a bojovnost

„Z mého pohledu je ta šance letos asi nejvyšší, jaká kdy byla. Vzhledem k tomu, že v reprezentaci probíhala generační obměna, tak jsme všichni začínali na stejné lajně,“ řekla Petra v úvodu našeho rozhovoru. Z původně sedmnáctičlenné nominace už vypadly těhotná Klára Rosenbaumová, žaludečními problémy pronásledovaná Kateřina Sedláková a z výkonnostních důvodů vyřadili trenéři po turnaji v Karlových Varech Janu Hausknechtovou. Černý Petr zbyde ještě na dvě další hráčky. Petro, jaké jsou tvoje vyhlídky, že budeš za dva týdny reprezentovat na mistrovství Evropy? Doufám, že se do týmu dostanu, ale to doufáme všichni. Záležet to bude ale na spoustě okolností. Kdo na tom jak bude kondičně, ale i herně, jak zapadne do týmu. Uvidíme, ale myslím, že ty šance jsou. Věřila jsi, že dostaneš pozvánku do širšího kádru i po sezoně, kdy tvůj klub spadl z Bundesligy? No, doufala jsem v to, že se mi trenéři ozvou, že když uvidí, jak si držím nějaký svůj standard, tak mě odmění pozvánkou do reprezentace, kde budu moci pracovat v týmu s těmi nejlepšími hráčkami. A to mě zase dokáže posunout o kus dál. Už v loňském roce jsme prošli sérií soustředění, kde se vystřídalo strašně moc holek a myslím, že pan Beneš sledoval každou hráčku, se kterou byl třeba spokojený, aby ji pak pozval do repre. Samozřejmě jako Ilča Burgrová, Péťa Kulichová a další opory, které dlouhodobě podávají výkony na vysoké úrovni, byly dopředu jasné, že v nominaci nebudou chybět. Vrátím se ještě k tvému prvnímu zahraničnímu působení v Rotenburgu. Jaké z toho máš pocity? Pocity jsou takové smíšené. Co se týká basketu, tak já osobně jsem byla moc spokojená s německou ligou. Je tvrdší, což mi vyhovuje, je o trošku rychlejší a hraje tam hodně cizinek, takže to není takový stereotyp. Dá se říct, že spokojená jsem byla i s týmem, i když to dopadlo, jak to dopadlo. V klubu ale byly nějaké interní věci, která bych tady nechtěla veřejně zmiňovat. Ale ty pak kazí takový ten celkový dojem a chuť do basketu. Slyšel jsem, že v klubu se během sezony událo hodně změn… Ano, těch změn bylo strašně moc. Ať už se jednalo o hráčky nebo trenéry. A zvykat si na nové hráčky v rozjeté sezoně není jednoduché. Nebyla to jedna, ale třeba tři čtyři. I nový trenér měl jiné vize a jiný styl trénování. Jakou pozici jsi měla v týmu? Dostávala jsi prostor? Hrála jsem na křídle, což jsem i teď v reprezentaci. Je pravda, že předtím v Čechách jsem hrála většinou rozehru, ale teď jsem se přesunula na křídlo, kde se asi cítím líp. Jsem sice menší, ale pocitově se mi tam hraje lépe. V týmu jsem patřila do základní pětky. Nechci kecat, ale myslím, že v průměru jsem měla přes 33 minut na zápas. To bylo super. Hra stála na nás cizinkách, takže jsem se tam dost vyhrála. Trenér mi věřil, takže v tomto směru jsem byla spokojená. Předpokládám, že Rotenburgu nezůstáváš. Kam povedou tvoje další basketbalové kroky? Moje budoucnost už je více méně vyřešená. Před pár dny jsem dostala nabídku a moc jsem se nad ní nerozmýšlela. Zůstávám v Německu a budu hrát za Wasserburg. Je to pro mě krok dopředu, myslím si, že i dost velký. Těším se na to moc a jsem ráda, že to takhle dopadlo a můžu se soustředit na nároďák s čistou hlavou. Tak pojďme k reprezentaci. Když mluvíš o té hlavě, od trenérů hráčky dostaly takovou brožuru o pětadvaceti stránkách se seznamem akcí. Jak ses s tím popasovala? Já teda musím říct, že s akcemi nemám problém. Ukáže se mi to a za dvě minuty si to jdu zahrát. Ale je pravda, že těch akcí je tam opravdu dost, takže s mojí spolubydlící Léňou Bartákovou si to před tréninkem projíždíme. Je dobré jít na trénink s otevřenou hlavou, abychom si to nepletli a zbytečně se tím nezdržovali. Můžu hrát jedničku i dvojku, tak si chci být jistá, že to nezkazím. Někdy se to ve stresu honí a člověk to zapomene. Ač si nemyslím, že s tím má někdo problém. Jsme profesionálky. A to se takhle dělá, že vám trenéři rozdávají akce na papírech? Dělá se to docela běžně. Buď si to vezme na starost někdo z vedení, aby si byl jistý, že se to hráčky naučí, nebo si to většinou hráčky dělají samy. Takže v tom je návod jak vyhrát mistrovství Evropy? (smích) Návod to úplně není, ale je to cesta k tomu. Sezona ti skončila na konci března. Jak ses do toho zpátky dostávala? Já jsem si po sezoně dala chvíli pauzu. Chvíli jsem cestovala, byla jsem ve Švýcarsku, protože přeci jen sezona byla psychicky hodně náročná, takže jsem si potřebovala vyčistit hlavu. Docela mě baví běhat, takže jsem si pak hlavu čistila i tím. Fyzicky se cítím dobře. Více méně jsem byla v Trutnově a chodila si i střílet. Když jsme ale na repre začali dělat pět na pět, tak přeci jen je to něco jiného. Hraju to ale už nějaký ten rok, takže nemám problém se do toho dostat. Jak zatím probíhá reprezentační příprava očima Petry Záplatové? Ten první týden v Lázních Bělohrad byl takový zahřívací. Dělala se rekondice, různé testy, běhalo se, ale hlavně probíhala regenerace, aby se holky, kterým později skončila sezona, daly dohromady. Ten druhý týden v Trutnově byl asi nejhorší. Běhaly se objemovky, posilovalo se a do toho se začal pilovat basket, což je zase trošku jiný pohyb. Časově to bylo náročnější, trénovalo se třífázově. No, a ten minulý týden v Karlových Varech jsme kromě zápasů, ve kterých jsme se více a více sehrávali, stále dělali i kondici jak na fotbalovém hřišti, tak v hale. Více méně ale soustředěnost vedla k zápasům - zkusit si různé kombinace a hlavně se více poznat. Jaká spokojenost panovala s předvedenými výkony na palubovce v zápasech s Lotyšskem, Čínou a Srbskem? Myslím, že celkově můžeme říct, že spokojenost byla. Jednalo se o naše první přípravné zápasy a vlastně i první hru 5 na 5, navíc proti takovým soupeřům, které už měly nějaké ty zápasy odehrané. Cítila jsem z naší hry velkou bojovnost a chuť. Trenér nám říkal, že nejde jen o výsledek, i když samozřejmě chceme vyhrávat a je to ve výsledku to nejdůležitější. My se však připravujeme na mistrovství Evropy a to je ten vrchol, kam naši společnou formu musíme načasovat. V pátek budete hrát v Trutnově proti Slovenkám. Bude pro tebe zápas v hale, kde jsi vyrůstala, nějakou zvláštní motivací? No, pro mě je to utkání jako každé jiné. V každém zápase hraju naplno a jak nejlíp umím. Myslím, že doma jsem s nároďákem ještě nehrála, ale jelikož tu halu znám a nervózní většinou nebývám, tak to pro mě nebude žádná změna. Co pro tebe znamená start na mistrovství Evropy? Nejen pro mě, ale určitě pro každého to znamená strašně moc. Hlavně je to doma, takže všichni mají strašně velkou motivaci se tam dostat. Myslím, že je to cíl každého sportovce ukázat se na takové akci a ještě k tomu na domácí půdě. Někomu se vůbec nepoštěstí hrát šampionát ve své vlastní zemi. Je to pro mě opravdu vrchol, na který jsem se připravovala celou sezonu. I když ještě nejsi v nominaci, zkus říct, jak vysoko se může tento výběr na šampionátu dostat? Asi nechci říkat úplně, že bychom měli nějaký výsledek udělat, ale máme opravdu výhodu, že budeme hrát před svými fanoušky, což bude náš šestý hráč na hřišti. Doufám, že náš týmový duch a výkonnost půjdou postupně nahoru, abychom vytvořili co nejlepší družstvo a předvedli co nejlepší basketbal. Všichni pro to určitě budou dělat maximum, aby měli dobrý pocit a odměnili sebe, trenéry i diváky. Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz foto: Miloš Šálek, facebook Petry Záplatové

Nahoru