Trutnov

Ani po dvaceti letech z kopání hrobů, nebožtíků a pohřbů nemáme noční můry

Přicházím v domluvený čas na trutnovský hřbitov. Je krásné slunečné počasí. Hroby ale ještě pokrývá sníh. V dolní části místa posledního odpočinku už zdáli vidím čerstvou hromadu zdejší charakteristické červené hlíny. To už mě z hrobu vítá hrobník Jaroslav a poblíž stojící Čeněk. „Jak to jde?“ ptám se. Oba se usmívají, takže asi dobře. K práci hrobníků je před lety přivedly okolnosti. Na Trutnovsku totiž byly uzavřeny doly a museli tedy přemýšlet, co budou dělat dál. V této době Městské lesy sháněly hrobníky, tak nastoupili na správu hřbitova. Ze začátku samozřejmě přesně nevěděli, jak hrob dobře a rychle vykopat, jakou zvolit techniku a jaká úskalí to přináší. „Učil nás to bývalý správce hřbitova pan Komorous. Ten už měl zkušenosti, vysvětlil nám to a my jsme to pak podle něj dělali,“ vzpomíná Čeněk. Hrob se kope do hloubky dva metry dvacet centimetrů. Někdy to jde hladce, jindy hrobník narazí na překážky. V zimě to může být promrzlá půda, nepříjemné je deštivé počasí, jindy narazí na kořeny, opuku, kamenitou půdu…  Kvůli bezpečnosti se po obvodu dává rám z prken a také pažení, protože se čas od času na bocích uvolní hlína a spadne. „Pořád kopeme ručně,“ říká Jaroslav a Čeněk ho doplňuje, že techniku není možné využít. „Jsou tady strašně nahusto hroby a technika se k nim nedostane.“ Za ideálních okolností je hrobník schopen i s přípravou vykopat hrob za sedm hodin. „Kvůli bezpečnosti jsme tu ale vždy oba,“ upozornil Čeněk. Hrobníci se zatím nikdy kvůli blížícímu se pohřbu nedostali do časového presu. Připustili však, že v den pohřbu se jim párkrát stalo, že se do hrobu sesunula hlína, kterou museli na poslední chvíli vyházet. „Už se blížili pozůstalí a my jsme ještě narychlo vyhazovali hlínu. To je nepříjemné,“ uvádí Jaroslav. Hrobničina má kromě fyzické námahy ještě další rozměr. Hrobníci totiž narážejí na staré rakve a lidské kosti. Jaroslav s Čeňkem už s tím dnes nemají problémy, ale na začátku to tak vždy nebylo. „Chvilku to trvalo, než jsme si na to zvykli. Teď už nám to tak nepřijde,“ tvrdí unisono hrobníci. Když narazí na kosti, vykopou do dna hrobu ještě jeden menší otvor, kam je uloží. Nejsou to však jenom kosti, na co hrobník narazí. Čeněk si například vzpomenul, jak jednou objevili válečný kříž. Jaroslav pak přidal jednu kuriozitu. „Na boku hrobu byly tři zavařovací sklenice s vnitřnostmi, jak se to dělalo v dávném Egyptu. To nás moc překvapilo.“  Každý správný hrobník musí být při práci opatrný a dodržovat určité podmínky, aby se nezranil a nepřivodil si nějakou otravu. Nezbytností jsou gumové rukavice, pevné boty, dobré oblečení… V minulosti byl hrobník často označován jako svérázná figura holdující alkoholu. Jaroslav a Čeněk připouštějí, že to tak kdysi být mohlo, ale časy se změnily. „Určitě si některý hrobník před prací panáčka dal, nebo mu třeba pozůstali přinesli lahvinku. Dnes to tak není. Pracujeme pod firmou a nic takového si nemůžeme dovolit,“ poznamenal Jaroslav. I když se hroby stále kopou, této práce ubývá. Lidé dávají přednost zpopelnění nebo rozptylu. Tento trend potvrdili i trutnovští hrobníci. „Je to pravda. Navíc asi ubývá věřících lidí, tak ubývá i hrobů.“ Počty vykopaných hrobů kolísají, někdy je to jeden hrob za měsíc, jindy třeba tři. „Vykopeme zhruba dvacet až pětadvacet hrobů ročně. Nejvíce lidí umírá asi na podzim,“ shodují se. Práce hrobníka ale nespočívá pouze v kopání hrobů. Jaroslav a Čeněk se kromě toho starají údržbu celého hřbitova. Sekají trávu, na podzim shrabávají listí, v zimě vyhrnují sníh, udržují i městský park nebo pracují v lese. „Je to pestrá práce,“ přikývnul Jaroslav, který ale připustil, že se řada lidí diví, že mohu práci hrobníka dělat. „Vždycky odpovídám, že to přišlo samo shůry a musíme to pro někoho dělat. Je to důležitá a užitečná práce. Rodina i kamarádi to berou, už jim to nepřijde divné,“ směje se Jaroslav. Z kopání hrobů, nebožtíků a pohřbů Jaroslav ani Čeněk nemají ani po dvaceti letech noční můry. „Sami se tomu divíme, ale nepamatujeme si na nic takového, a to ani z dob, když jsme začínali,“ ujišťují a dodávají, že pokud budou fyzicky zdatní, rádi budou tuto nevšední práci vykonávat i v budoucnosti.                                                           Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz  

Nahoru